Prosba

Pohled měl vážný, zamyšlený a trošku nepřítomný, v očích beze smutku i radosti. Pevný však, jasný a nezlomný, pln očekávání učinění zadosti.

-

Upřený pak kamsi do dáli,

těkající v prázdnotě.

Čeho že ty oči se tak bály,

toužící po pravé hodnotě?

-

Vzdorem proti klamu a falši,

i sebeklamu protivenství.

Příběhy se odvíjejí vždy další,

maje četná svoje podobenství.

-

V těch očích však bylo něco více,

s úpěnlivou prosbou.

K všemohoucímu, kde oporu svou hledajíce,

před prokletí nejasnou hrozbou.

-

Touha jako modlitba,

hovořící beze slov.

Tak, jak na ni vroucí srdce dbá,

bezpečný dá i krov.

-

Hrozba

-

To temné slovo nejistoty,

svírající v pomyšlení.

Tísní duši či ostří hroty,

smířlivého klidu není.

-

Přichází pak ze všech směrů,

ve skrytu i nahotě.

Plodem nejednotných poměrů,

s vděkem neladící notě.

-

Avšak k životu také patřící,

jako život k hrozbě.

Ta, jakkoli se tvářící,

vždy protiřečí prosbě.

-