Poctivá architektura

Žijeme v době postmoderní nebo již post-postmoderní kultury (či jak ji nazvat), která ve své všeobecné působnosti pokrývá téměř veškerou kulturní nabídku a poptávku ve společnosti. Je kulturou naší doby a je tudíž i identická, poctivá a pravdivá.   

To je do značné míry pravda, ale ne zcela. Každá kultura jako dobový jev a projev má i svoje ideové a časové ohraničení, postupně vyčerpává svůj nosný obsah a dostává se pod tlak idejí nových, nastupujících. Není ani nikdy jedinou nabízenou a žádanou hodnotou. Vedle hlavních proudů se vyvíjejí i jiné tendence v kultuře, pokrývající potřeby, které tzv. oficiální kultura již není schopna uspokojit. Tudíž i tyto projevy mají zde svoje místo a věrohodnost.  

Problém dostavby Staroměstského náměstí je typickým příkladem takové výjimky. Tento úkol si žádá jiný přístup, žádá si identickou návaznost na stavební kulturu, která vytvořila toto historické místo. Žádá si ale identitu tvůrčí, přínosnou, tak jak tomu bylo i v dřívějších dobách vyvíjejících se uměleckých slohů.

Domy Staroměstského náměstí tvoří repliky měnících se slohů, stejný princip stavební tvorby vyžaduje i dostavba západní strany náměstí.

Navržená architektura čerpá z historických slohů, ale rozvíjí je pohledem kultury naší doby. Její formy jsou stylově čisté, obsahem poctivé, a proto i dobově autentické.   

Na obrázku je hlavní průčelí jednoho z domů navržených pro Staroměstské náměstí.