Etický a kulturní úpadek je vždy nedobrým znamením a bývá krizovým stavem ve společnosti, ztrácející měřítka a hierarchii hodnot.
Zpochybňování kulturně-duchovních dimenzí člověka jako důležitého tvůrčího faktoru pro stabilitu určité morální roviny obecně uznávaných a držených společenských pravidel a přílišné uvolňování či nadřazování hodnot pouhého matariálního obsahu, je varujícím znamením - nihilizující civilizace.
Každý oslabený organismus, jímž je i lidská společnost, je náchylný k chorobám a může být i smrtelně zranitelný. Poklesá odpovědnost a důslednost v ideově důležitých a nosných sférách, dochází k demoralizaci a devastaci pod tlakem mělkých, nízkých a krátkozrakých idejí. Tento stav může přerůst až v poněkud bezpáteřní chaos, nahrávající destrukčním zájmům a silám. Stavu morálního oslabení a chaosu mohou využít i expanzívně se rozvíjející cizorodé politické a kulturní zájmy.
Toto jsou dnes ale jen dost běžně pronášené varující výzvy jakési všeobecné platnosti, bez konkrétní uchopilelnosti, proto je důležitý každý sebemenší skutek, směřující v poctivém úmyslu k ozdravování situace. Záleží i na každé maličkosti. Já se snažím přispívat v architektuře, kam mě pozvou, i z vlastní iniciativy.
Štít úplně obyčejného domečku hřbitovní márnice v jedné české obci. Starosta chtěl, abych ten objekt nějak vylepšil a ozvláštnil, na střechu umístil malou zvoničku. Na štít jsem ještě přidal dřevěný obklad. Dále pak, abych navrhl nové oplocení na místo rozpadajícího se stávajícího kovového. Zde ten návrh.
