Občas něco i naruby II

Místo, aby měly tendenci se alespoň držet v nějaké únosné rovnováze příjmů a výdajů, tak neustále více unikají kamsi do ztracena.

-

Ty papírové bankovky i kovové mince,

jedny se rozlétají a druhé rozkutálejí.

Stále je jich méně nežli více,

mizí a vůbec přitom neotálejí.

-

Někoho rády mají,

a jiného zase ne.

Že i z toho těžké sny se zdají,

budiž dušičky ty spasené.

-

Peníze, ti moji miláčkové,

mazlí se s nimi lakomec.

A ty mu přicházejí stále nové,

až spoustu jich má nakonec.

-

Avšak co strachu si o ně vytrpěl,

v tom lítém boji i ohrožení.

Jak svou ódu na ně pěl,

co jiného tu, vždyť nad majetek není.

-

A co, že ty to jsi?,

já nic, já jsem jen kluk z Nemanic.

Mě ten život kosí,

a pak již nic víc.

-

Ale snad přece něco,

také jsi se snažil.

Pravda, není to jen tak kde co,

to, pro co já jsem žil.

-

Ale vždyť ještě není všem dnům konec,

může přijít i něco víc.

Například ten Japonec,

jemuž rozumět nebudeš nic.

-

Ty papírové bankovky a kovové mince,

jedny ve větru, jiné po zemi.

Život přece není jak v peřince,

se zpívánkami do re mi...

-

Divící se J.A.K.

-