Nic, něco, víc, mnoho a nejvíc

Těchto pět individuí se jednou setkalo a povídalo si o tom, co jsou zač a jak jsou na tom. Žádné přátelství je samozřejmě nepoutalo, neboť jim to nedovoloval jejich vzájemný vztah.

-

První se rozpovídalo "nic":

-

Já proti vám nemám co ztratit,

a to je moje výhoda.

Ale zase nemám čím platit,

 nespokojenost ve mně hlodá.

-

Potom navázalo "něco":

-

No, já něco mám,

ale je to pořád málo.

A žebrák chodí k nám,

prý co chudáka jeho potkalo.

-

Na to reagovalo "víc":

-

Mám takový střední průměr,

ale copak to dnes je.

Vždy vám někdo řekne, zalezte do děr,

nebo také zapěje.

-

A na řadě bylo "mnoho":

-

Co ty si stěžuješ,

raději drž hubu.

Z toho ty se nevyzuješ,

líc nepatří nikdy rubu.

-

Nakonec se opatrně ozvalo "nejvíc":

-

Ale bratři, přece se nebudeme hádat,

mějme se tu rádi.

Není to vždy o tom: má dáti - dát,

proč vám pořád něco vadí.

-

Resumé:

Kdo nemá nic, závidí tomu, kdo má něco.

Ten, kdo má něco, závidí tomu, kdo má ještě víc.

Ten, kdo má ještě víc, závidí tomu, kdo má mnoho.

Ten, kdo má mnoho, závidí tomu, kdo má nejvíc.

A ten, co má nejvíc, žije ve strachu z toho, co nemá nic.

-

F.Bidlo, Vlastní podobizna