Něco o kumštu

Umění každého oboru má nevyčerpatelné možnosti obsahových a formálních projevů. Každý kumštýř, pokud se svým tvořením dotýká této oblasti, může být nezaměnitelným originálem, a to i ten nejzarytější tradicionalista. Naopak ale i ten největší avantgardista, pokud do této "komnaty" nevstupuje, žádným originálem není. Umělecká tvorba má při tom svém rozpětí křídel i určité vnitřní duchovní pojítko, které mu právě dává jakýsi ten kumštovní punc. A to je věc cítění tvůrce a potom i přijímatele a kritika. Samozřejmě tu jsou na obou stranách různé kvalitativní roviny. Pokud má dílo nějaké svoje obdivovatele a je jimi přijímáno jako umělecké, má jako takové právo na svou existenci a zařadí se do své kvalitativní kategorie. I když se mu třeba dočasně dostává nezasloužených poct, život ho do ní dříve nebo později zařadí. Nebo také vyřadí. A tak je to i v opačném směru s nezaslouženým ponižováním a vyřazováním.  

Existují tvůrci, kteří dělají dobré umění a mají i štěstí, protože dobře zapadají do své doby a jejich tvorba je takové povahy, že se stává ve společnosti rychle úspěšnou. Jiní zase třeba překračují nějakým způsobem ideje své doby a uznání pak na sebe nechává čekat.  

Tento zahradní domek (dříve zde již také byl) není žádným velkým umělecký dílem, ale má svoji účelovou i estetickou formu. Jeho zajímavostí je, že vznikl využitím a přestavbou docela obyčejné "krabice" stavební buňky a je "šitý na míru" své zahradě. Architekt, pokud pracuje pro zákazníka, musí také plnit jeho přání. V tom bývá rovněž další kus umění, dokázat potlačit sebe sama a vyjít vstříc jemu.