Modern-klasik-barok

Vývoj moderní architektury nemusí nutně hledat stále nové a nové formy a tvary a až hystericky se bránit jakýmkoliv návratům do minulosti. Vyvíjí se tak často v nekulturních rovinách.

Tady se nejedná ani tak o strach z nového historismu, jako spíš z vyšší kulturní laťky a náročnosti, jakou představovala kultura našich předků. Ta současná nižší je pohodlnější a tudíž dostupná všem. Jenže kde není udržována hodnotová hladina určitým tahem směrem vzhůru, tam naopak stále klesá. A také klesá "laťka" kritičnosti v odborné společnosti. Co bylo pokládáno dříve za podprůměrnost, později vyroste na průměrnost a ještě později na nadprůměrnost...a tak dále.

Střet nové architektury se starou bývá stále ostřejší a jejich spojování stále dramatičtější. V zrcadlových plochách moderních fasád domů je simulována a deformována odrážející se historická zástavba, která bývá někdy také připojována v destruktivních úpravách a napodobeninách. Jiné moderní stavby se zase chovají k sousední historii povýšeně a bezohledně. A to je škoda. Mohli bychom také architekturu naší doby navazovat na starší ohleduplněji, neboť v aroganci a povýšenosti není kulturní tvořivosti, ani velikosti.