Lidem dobré vůle

Ať vytvoříme v umění cokoli, vždy se najdou odpůrci či závistivci, kteří práci nepřejí a shodí ji. Není na světě uměleckého díla, které by bylo přijatelné pro všechny či hodno obdivu každého.

A tak i toto architektonické dílo, které řeší problém proluky západní strany Staroměstského náměstí. Je vyvozeno z mnoha jiných pokusů o dostavbu a řeší místo komplexně, včetně urbanistického a architektonického zapojení kostela sv. Mikuláše do kompozice zástavby. Mnohokrát jsem tento návrh zde představil a obhajoval. Je vypracován poctivě pro situaci této části náměstí, ale nemůže být bohužel přijímán každým. Ozývají se i kritici, práci ponižující a urážející. Obviňují autora ze staromilnosti, nevkusu a pod. Přitom někteří připouštějí i historizující podobu dostavby, ale prý aby byla tvořivá. Co na to říct. Jen to, že toto je tvůrčí práce, vyvozená z chyb jiných přístupů k problému. Ty zde vytvářely vždy nějakou kolizní situaci se stávajícími stavbami nebo se bezradně vracely do minulosti, která je již nevratná do nových podmínek tohoto prostoru. Je to historizující přístup, neboť současná moderna sem již ideově nezapadá. Přitom přijímá i principy moderní tvorby. Žádný nevkus to není, je to architektura své nové autenticity a kontinuálně doplňuje chybějící článek zástavby rynku. Všechny architektonické vstupy jednotlivých historických slohů se zde chovají podobně. Přinášejí vždy něco nového, tvořivého, nikoli nesourodého, kolizního nebo destrukčního. Vyvinula se tak specifická krása Staroměstského náměstí a já se ji pokusil ještě doplnit.