Kulturní vývoj

V dnešní době se opět, byť často se skepsí, diskutuje otázka dořešení Staroměstského náměstí z pohledu potřeb naší doby (s výhledem do budoucna). Dostavba a úprava náměstí by měla mít svoje odůvodnění, měla by být potřebná nejen svou funkcí, ale měla by odrážet i ideové a kulturní potřeby dnešního člověka.  

Na návrhu, který jsem vypracoval, je mi vytýkáno, že čerpám z dob minulých, z kultur, kterými člověk již nežije. To je sice do jisté míry pravda, ale pravdou také je, že tyto kultury potřebujeme stále, bytostně na nich lpíme a nedovedeme si představit život ve svých sídlech bez historických částí. Jde o uměleckou hodnotu památek, bez ohledu na jejich stáří. 

Pravdou také je, že vše se vyvíjí, stejně jako lidský život se vyvíjí také lidská společnost, civilizace a její kultura. Přestože bychom nezbourali gotický nebo barokní kostel, společenskými ideami doby gotické  či barokní již nežijeme.

Žijeme ale stále hodnotami obecně kulturními. V případě Staroměstského náměstí jde o to vytvořit moderní dílo, které dosáhne na architekturu jeho staveb. Vyspěle kulturní architektura má svou propracovanou typologii, souvisící s lidskými dimenzemi. Ta má schopnost se stále vyvíjet, zásadní porušování ale vede k destrukci. 

Na Staroměstském náměstí vidíme tisíciletý vývoj naší architektury a její slohové proměny a náš nový vstup by měl na tento vývoj navázat.