Kdo slouží dobře své vlasti a kdo je hrdinou?

To je otázka, která je vždy položená v určitém subjektivním duchu a má jistou patetickou, frázovitou odpověď, ale může mít i objektivnější rozměr.

První co většinou člověka napadne je ten, který hrdinně bojoval proti nepříteli nebo trpěl za vlast. Potom také ten, který se nějak ve své vlasti vyznamenal záslužnou prací. V každém případě se jedná o vyšší morální hodnoty, o poctivost a vytrvalost v konaných skutcích. Dále pak o kvalitu a význam vykonané práce. Může to být jakákoliv užitečná práce. Pokud se jedná o zásluhy v politické sféře, tak tady bývá hodnocení ralativní. Záleží na tom, jakému režimu politická práce patří. Zde to je dvou nebo i vícesečné, podle toho, jaká je uznávaná vůdčí politická orientace v té které době ve jménu vlasti. Stává se, že člověk oceněný za mimořádné zásluhy v jednom ideologickém systému, je po jeho nahrazení jiným politickým režimem deklasován.

Kdo tedy slouží dobře své vlasti? Jistěže hrdina, který bojoval za svou vlast a národ jako takový, nikoli jen v zájmech určité politické skupiny. Tedy třeba občan České republiky v boji za svobodu českého národa proti společnému nepříteli a hrozbě. Je to objektivnější měřítko, nestranící jen některým zájmům ve společnosti. Samozřejmě člověk také většinou patří víceméně do určité ideové sféry, kterou upřednostňuje před jinými. Zde potom bývá složitější situace při posuzování zásluh z různých pohledových úhlů. Oceňovaný v jedné době pak může ztrácet nebo i propadat v jiné době. Každý režim přežívají osobnosti s mimořádnými zásluhami pro národ jako takový. Nebo také žijí dále pro část společnosti podobného založení a smýšlení, jen jejich zařazení se více specifikovalo. Svou roli hraje rovněž charakter doby, ve které významný člověk žil, tedy posuzování z tohoto hlediska.

Prospěšná práce pro společnost je většinou také zájmovou činností dotyčného (potřeba vlastního uspokojení a seberealizace). Ve vyšších etických kategoriích bývá u něj vědomý a cílený přesah v úsilí o vytváření hodnot objektivnějšího rozměru. Ty jsou oceňovány a vstupují do povědomí širší veřejnosti i s různým časovým zpožděním, někdy in memoriam, nebo také nikdy.