Ještě jednou k předchozímu blogu

Zabýval jsem se jevem způsobeným odrazem slunečního světla, dopadajícího na okenní otvor, od protilehlé rovnoběžné hladké bílé stěny.  

Celá plocha okna je stejnoměrně ozářená ostrým, zde v perspektivním zmenšení malým slunečním kotoučem, který, byť jediný na obloze, se uplatňuje v okenní ploše (i kdekoli mimo ni) v každém bodě osvětlené poloviny Země (klam pro naše oko). Tedy malé sluneční kotouče pokrýváají celou plochu okenního otvoru. Bereme-li okno jako otvor v dírkové komoře, měl by se promítnout na protější zdi v rozměrovém zkreslení a v zaostření, ovlivňovaném vlnovou délkou světelného zdroje a vzdálenostmi zdroje od okna a okna od zdi. Jedná se o rozšíření světelného odrazu. Dále by se dalo čekat, že se obrys obdélníkového otvoru promítne také jako obdélník s pravoúhlými rohy. Jenže tady se rohy zakulacují podle slunečních kotoučů a přitom rohový bod zakulacení je totožný s bodem pravoúhlého rohu okna. Růžek tedy není ve světelném odrazu oříznutý, ale pohlcený všesměrně (kruhově) se šířícími paprsky okrajových slunečních kotoučů. V rovným stranách otvoru se světlo rozšiřuje opět rovně, v rohu kruhově. Také dochází k zeslabování svítivosti v rozšířeném obrysu průmětu a k vytváření polostínu.

Nyní jsem zde ještě doplnil, jak se projeví v odrazu na stěně roh neprůhledné pravoúhlé desky, vložené do okenního otvoru, v kombinaci s rohem osvětleným. Ten neprůhledný se zde pochopitelně jen rozšiřuje expanzívním působením řadových okrajových "sluníček" a zůstává pravoúhlý. Osvětlený roh se zakulacuje.