Jako tající sníh

Čerstvě napadlý sníh je krásně bílý, čistý a kyprý, postupně je ale znečišťován a uvadá. Při oteplení se pak zase tiše vykrádá a mizí až zmizí. Něco podobného se děje také s ideami ve společnosti.

Ty také procházejí vývojem životné novosti, svěžesti, postupně vyzrávají a nakonec také upadají, znečišťují se a ztrácejí. Dožité Ideje jsou nahrazovány novými myšlenkami. Něco se tady ale ztrácí již dlouhodobě a všeobecně, a to kulturnost a povědomí kulturních hodnot. Umění se sice vyvíjí dál, ale tvorba ve svém překotném hledačství a experimentování opouští kulturně-duchovní rozměr. Obsahově zplaňuje a dokonce i vulgarizuje. Stále více nás obklopují umělecké projevy jalového, bezduchého, cynického a komerčně laděného obsahu, podepírané hloupými, subjektivními filosofiemi. Umělec přestává konstruktivně tvořit, přestává usiloval o zobecnění obsahu svého díla, naopak hledá originální atraktivitu a mnohdy jen dosud nevídané efekty. Jenže tento také již dlouhodobý trend klesajících duchovních aktivit tak zevšeobecněl, že se stal svým "programem" opět nudnou, tuctovou a nezajímavou produkcí. Svou dravostí a často již podprůměrností vytlačil na okraj společnosti snahy o vyšší obsahovou kulturu. Poctivé umění ovšem nezaniká, existuje a usiluje dál o své nové pozice a uplatnění na společenské scéně a hledá nové cesty. Je to i boj kvalit o pozvedání kulturnosti.