Idealizace

Lidem, kteří vytvářeří společensky významnější díla (třeba umělecká), je přikládána určitá vizitka, charakterově je idealizující.

Jistěže dosáhnout na něco takového v eticko-hodnotovém žebříčku předpokládá vedle schopností také adekvátní charakterové vlastnosti. To ovšem nevylučuje přítomnost i vlastností méně ctnostných. Vždyť takové tvůrčí aktivity právě vyžadují mentální plnohodnotnost osobnosti. Záleží pak na nejvýraznějších povahových rysech v převažujících projevech. Klad díla spočívá v konstruktivním úsilí o ušlechtilost vyznění výsledku a v potlačení destruktivních aktivit. Ty ovšem jsou zde v určité míře také přítomny, ale jen jako cítěné doplnění do obsahové plnosti a síly díla. Bez přítomnosti takových složek by tvůrčí čin pozbyl životní pravdivosti a stal se činem sentimentálním, falešným, jen předstírajícím mravní hodnoty. Ve skutečnosti zakrývajícím převahu těch méně ctnostných vlastností.

Umělec není nadčlověk, je také jen obyčejným člověkem v různých projevech, silnějších i slabších. A navíc díky vyšší senzibilitě, tedy přecitlivělosti, i náchylnější v určitých situacích k výraznějším výkyvům. Nerozdává za všech okolností na všechny strany ty nejlepší odpovědi a reakce. Kdo soudí podle toho a ne podle práce, soudí špatně. Kdo soudí podle toho a ne podle práce, kterou třeba ani nevidí, ...

Síň 1.NP navrženého křídla Staroměstské radnice, podélný řez.

Talířový lustr (rozpojitelný, LED diody, reflexní spodní plochy disků).