Hvězdy, umělci a hvězdáři

Ty třpytivé jiskérky na noční obloze, z nichž některé se i barevně proměňují, odedávna inspirovaly umělce a vědce v jejich práci.

A každý je vidí po svém. Jsou to poetické i magické lampičky na černém nebi, ale také vesmírná tělesa různých dimenzí a shluků, která při bližším pohledu budí respekt i obdiv svými velikostmi, tvary, hmotovým složením, fyzikálními a chemickými projevy a pohyby v kosmickém prostoru. Ale především pro nás pozemšťany podmínkami, neboť pátráme po nových možnostech života.

Tu - nám nejbližší hvězdu - slunce vidíme jen za dne, kdy nám posvítí na zem. Když se se zemí otočíme a slunce zakryjeme, máme oblohu černou, neboť ty mnohem vzdálenější hvězdy k nám dosvítí jen jako bodová světýlka. Je to z těch vzdáleností tak málo, jako světýlka broučků - světlušek v letní tmě. Když vyjde měsíc, posílá nám jen odražené sluneční světlo, které sotva i trošku prorazí tmu. 

-

Přeli se umělec a hvězdář,

kdo z noční oblohy má více.

I jakou hvězdy mají tvář,

tak hádali se převelice.

-

Umělec pěl fantazií,

hvězdář učenými rozumy.

Jeden i k druhému měl dotazy,

ale jakpak ti si rozumí?

-

Já na Marsu již byl,

vy tam teprv poletíte.

I o zvláštnostech jeho snil,

copak vy o tom víte?

-

My se zase dovíme,

o čem nemáte vy tušení.

Potom si o tom povíme,

stvrzením pokušení.

-

Máte v hlavě Marťany,

my víme, že žádní nejsou.

I když by byli vítaní,

a také, že Mars není hvězdou.

-

Každý pak z toho něco má,

umělec i hvězdář.

Obloha jako malovaná,

a odkrytá její pravá tvář.

-

Malíř impresionisra,

versus vědec badatel.

Pro každého tu pravda jistá,

praví fantasta i kazatel.

-