Každý majitel nějakého domu například na Staroměstském náměstí, pokud by se dohodl se svými sousedy by si měl mít možnost postavit co chce. Žádný lupičský stát by mu do toho neměl kecat.

Ale to se mýlíte, Staroměstské náměstí je součástí PPR a navíc jako celek národní kulturní památkou (od r.1962).

Takže si tady kdo chce co chce postavit nemůže.

Ano já říkám jak by to bylo ve svobodné společnosti. V totalitě je jasné, že o tom rozhoduje někdo jiný. V každém případě je to zločinné to co se dnes děje.

Ve Vaší svobod,. společnosti byste mohl šířit svou pravdu. Ohněm a mečem

Proč? Tohle dělá stát, tedy lidé, kteří se mohou opřít o jeho moc, ne svobodní lidé.

A teď si představte pane Kšír, že by v takové "svobodné" spočnosti, tak jako vy, začal uvažovat každý a chtěl pro sebe vlastní svobodu. Jak by to asi dopadlo?

Pro každého je špatné něco jiného a tedy každá forma právní společnosti je pro někoho přijatelná, pro jiného relativně únosná a někoho třeba neúnosná nebo dokonce zločinná. Musí to mít nějou formu, platnou pro všechny.

Třeba to Staroměstské náměstí je národní kulturní památkou od roku 1962 a nezměnila na tom nic ani doba po roce 1989.

Omlouvám se za výpadky písmen.

Dopadlo by to tak pane Stratil, že by se stavěly takové domy, které by lidé chtěli, že by se produkovaly takové služby, které by lidé chtěli a že by se vyrábělo takové zboží, které by lidé chtěli. Na tom přece není nic složitého. Základem je kapitalismus a čistý kapitalismus je anarchistický. Základem by bylo právo a spravedlnost akceptující přirozené právo.

Národní památky jsou dnes zločinem vůči jejich vlastníkům. Pokud by opravdu lidé chtěli zachovat nějakou památku, ve svobodné společnosti by mohli vytvářet spolky pro záchranu památek a tyto památky odkupovat a opatrovat je tak jak by uznali za vhodné.

A nemyslíte, že jste na tak naivní a dětinské názory již trošku starý? Také se tomu říká "mentální retardace" a nebo ještě i jinak.

Nic ve zlém, ale vaše názory, pokud je myslíte vážně, jsou opravdu úsměvné.

I tohle chápu. Situace se totiž opakuje. Když je nějaký společenský problém, který zasahuje do života lidí, první si ho všimnou ti, kteří mají silný akcent ke svobodě a k přirozenému právu. Tito lidé pak své názory začnou říkat veřejně. Takto to bylo i s otroctvím. A zastánci měli velmi podobné argumenty. Všude to je, co by ti otroci dělali (co by lidé bez státu dělali), vždyť by nás pozabíjeli (bez státu by se lidé povraždili), kdo by česal bavlnu (kdo by stavěl silnice) atd. A samozřejmě o nich tvrdili to samé co nyní tvrdíte vy o mě.