Gaudí a nároží "Tančícího domu"

Antonio Gaudí byl bezesporu velkým umělcem v architektuře, tvůrčí rovina jeho skulpturálního stylu je zcela ojedinělá. Na druhou stranu je ale takové stavitelství mimořádně náročné, nákladné a nepraktické. 

Dobrou architekturu je možné dělat také úspornějšími prostředky, v jednodušších architektonických kompozicích a  tvarech, méně nákladně i praktičtěji. Tím nechci Gaudímu nikterak ublížit, je dobře, že něco takového existuje. 

Místo nepodařeného "Tančícího domu" by bylo možno na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí uplatnit i podobnou architekturu, ovšem to by musel být druhý Gaudí. Pro dostavbu Staroměstského náměstí by to však nebylo. 

Vzhledem k urbanistickému a architektonickému charakteru zástavby tohoto nábřeží se zde ale lépe uplatní vertikálně-horizontální styl a dnes i jednodušší tvary architektury, což neznamená, že by architektura se složitějšími tvary a výzdobou byla něco více. Naopak, jak se říká, někdy méně znamená více. Záleží jen na architektovi, který může i úspornými prostředky dosáhnout na vysoké umělecké hodnoty. 

Také praktická a ekonomická stránka hraje důležitou roli. Údržba Gaudího staveb bude asi velmi náročná a nákladná.

Vracím se zde ještě jednou ke svému návrhu na přestavbu "Tančícího domu". Kompozice objektu je tvořená základními geometrickými tvary, proporčně skloubenými do harmonická a monumentální architektonické formy, která zohledňuje dobře i funkční aspekty stavby. Nic zde již nelze přidat ani ubrat. Sousední secesní domy mají na fasádách navěšenou spoustu ozdob, moderní architektura již takové až zbytečné zdobení nepotřebuje. 

Parcela nároží je poměrně malá, a proto asi nellépe využitelná opět pro bytový dům. "Tančící dům" je zoufale nafouknutý právě z tohoto důvodu. A potom se zde udělala ta trapná "z nouze ctnost" - ta atrakce s tančícím párem.