Funkcionalistická architektura a funkcionalismus

Tento proud ve stavební tvorbě byl ve své době nepochybně velmi atraktivní a žádoucí, proto se rychle rozšířil a zevšeobecněl.  

Nastoupil již ve 20.letech 20.století jako revolta proti dožívajícím projevům historismu a secese, utápějících se v architektonickém dekorativismu (ani kubismus a národní sloh u nás neměl dlouhého trvání, neboť se také jednalo převážně o dekorativní směry). Funkcionalismus přináší rovněž nové chápání a řešení budov a jejich interiérů, nové typy a funkce staveb. Také racionalizaci a urychlení ve výstavbě zprůmyslněním výroby, nové konstrukce a materiály a snížení nákladů. Přestože se jedná o zjednodušení architektury prakticky do základních geometrických tvarů, kde průčelí domů jsou tvořena často jen pásy oken, bez dalších prvků a výzdoby a objekty mají rovné střechy, dokázali nejlepší tvůrci tohoto směru vybudovat i esteticky působivé a ve svém místě obohacující stavby.

Vzhledem k omezení vyjadřovacích prostředků se ale toto chápání architektonické tvorby brzy dostalo do problémů uniformity, kdy se města a jejich čtvrti začaly proměňovat ve fádní, nezajímavé a únavné celky. Záchranou bylo rozvolňování zástavby a vkládání ploch se stromovou zelení. To je sice žádoucí, ale realizovatelné jen tam, kde je pro takové úpravy dostatek prostoru.

Funkcionalismus byl rozvíjen např. v poněkud formálních kombinacích s prvky historických slohů (tzv. socialistický realismus v 50.letech), dále pak v proměnách stavebního designu. Dnes jsou hledány cesty i bizarními tvary staveb, které se dostávají často do kolizí s tradiční architekturou. Takové neobvyklé formy budov se potom vyčleňují z citlivých prostor historických částí měst nebo až na okraj sídelních útvarů. 

Na dobré tradice funkcionalismu je ale možné stále navazovat. Jednou z cest mohou být i neformální ideová propojení s principy tvorby tradiční historické architektury.