Co víc? Již nic.

To náměstí mi přirostlo k srdci a také k mé touze od mládí vytvořit nějaké velké dílo. Nedlouho po poslední neúspěšné soutěži (v letech 1987-88) jsem se rozhodl, že zkusím tuto architektonickou práci.

Začal jsem shromažďovat studijní materiály a připravovat se na práci ve vnitřním přesvědčení, že se mi podaří překonat dosavadní soutěžní neúspěchy a vytvořit dobrý výsledek.

Již od r.1991 pracuji na svém mimosoutěžním návrhu na dostavbu západní strany Staroměstského náměstí. Je to nadmíru těžký úkol, protože se tady mají nově "sešít či skloubit" urbanistické vztahy budov, které pro vytvořenou situaci nebyly projektovány a stavěny. Právě to mě lákalo, dokázat optimalizovat a harmonizovat nově řešenou dostavbou tyto kolizní vztahy a dokončit tak po 700 letech urbanistický a architektonický obraz SN.

Zde přikládám něco ze statistických údajů průzkumu veřejného mínění, který byl proveden po soutěži.

(Časopis Architektura ČSR, ročník XLVII., 1988/5)

Nejúspěšnější návrh z poslední soutěže na dostavbu SN se vrací replikou k původní zástavbě s velkým Krenovým domem před kostelem sv.Mikuláše (tentýž zdroj - viz výše).

Nový návrh zohledňuje také budovu kostela a harmonicky ji zapojuje do obrazu náměstí. Odpovídá také požadavku většiny dotazovaných občanů, aby se proluka dostavěla v historizujícím slohu. Jsem přesvědčený, že i dnes by byl průzkum veřejného mínění podobný.

-