Sloužil jsem u tankového pluku v Rakovníku 1979/80 jako absík, velitel čtz a užil jsem si všech výcvikových prostorů, kde se cvičilo s tanky včetně Doupova, TS Bělá, atd... Proslulé doupovské bahno a stáda divočáků, kteří hodovali u zbytků z polní kuchyně...

Na Doupově jsem byl tuším v únoru 87. Od jednoho lampasáka jsem si půjčoval knížky (vzpomínám si na Sofiinu volbu) a občas hlásil telefonem aktuální počasí které jsem neomylně určoval vteřinovým pohledem skrz štěrbinku v okně štábáku

Moc děkuji všem diskutujícím, Vaše zážitky můj článek úžasně rozšířily.

Zažil jsem Doupov i Libavou. Na Doupově jako desátník s funkcí "chemický zbrojíř" o kterém ani gumy nevěděly co to vlastně je, jsem hlídal týden všechny tanky a BVP 5km od ubytovny. Stan a dva kolegové jsme tam tvrdli týden nonstop a to bylo někdy brzy z jara. Fuj. Ale tak zážitky alespoň na celý život, jako třeba kolega co šel pro dříví do lesa, aby jsme tam nezmrzli vystřelil jak guma z trenek. A za ním si to šinul divočák. No kolegu jsem nikdy tak rychle už neviděl utíkat a to ani na buzerplacu na kasárnách v Janovicích nad Úhlavou (vyhlášené to kasíno). A to nemluvím o tom, že jsme na tu Libavou jeli dobytčákem po kolejích 3 dny každý nákladní vlak měl přednost o osobních ani nemluvím

Vojnu jsem odsloužil v létech 1979-1970 u železničního vojska( podle mě nástupce PTP) v kasárnách "9 květen" v Olomouci.

Přes sezonu jsme se pohybovali na různých železničních stavbách, přes zimu v kasárnách.

Jednou v únoru, okolo druhé hodiny v noci, byl vyhlášený poplach. "Bachmači"(vojíni pracující s nářadím) naskákali na korby dvou Tater. Na třetí byla rozložená výhybka. Já, jako strojník, jsem se poplachu zúčastnit nemusel, ale dozorčí mě vyhnal ven též. Jeli jsme na korbách v třeskutém mrazu někam do lesa za Olomouc. V něm byla mýtina, kde "Bachmači" seskákali z Tater dolů, a začali ve sněhu provádět montáž výhybky na čas. Já jsem se tam bezcílně jen motal, byla mi neskutečná zima. Pojednou byl vyhlášený plynový poplach. Všichni si nasadili plynové masky, kterou jsem já ale neměl. Opodál stál nastartovaný radiovůz "V3S" Strčil jsem hlavu mezi přední blatník a kolo a zahříval se od motoru. Po chvilce mě někdo kopl do pozadí. Vysoukal jsem se ven. Byl to nějaký lampasák s plynovou maskou na hlavě. Něco na mě hulákal, ale přes masku jsem mu nic nerozuměl. Rozhazoval rukama, vzteklý strhl masku z hlavy a konečně mě seřval. Po zjištění mé totožnosti a toho , že tam nemám vlastně co dělat, mě po chvilce řidič odvezl štábním Gazem zpět do kasáren. Na tu prožitou zimu vzpomínám dodnes

Tak to já jsem se z Doupova, 1981, probil až ke Kanálu...no chlapy, my mět loďky tož dnes bydlím v Londýnu!

Koho máte za souseda? Zatím co se Londýn bránil z Východu, postihl ho přepad z Jihu. Tak už to chodí. Už v r. 1967 tam dorazili první výsadky z Pakistánu.

Ročník?

Na vojně 80-81

Také jsem byl absík z ŠDZ Podbořany a tam také sloužil i 2 rokem. Na Doupov jsme to neměli tudíž daleko a tak jsme tam byli dost často. Přesunovali jsme se tam s tanky po silnicích. Sám jsem na Doupově, myslím, že se to tam jmenovalo Mětikalov, zažil příjezd západních Němců ve fungl novém Mercedesu. Byli to manželé a divili se, po jaké to rozjezděné cestě jedou, když na jejich mapě, měla být normální. V jejich mapě byla všechna místa popsána v němčině. Ukazovali na nějaké místo, kam mířili a říkali, tady jsme bydleli. Tak jsme jim pracně vysvětlili, aby to otočili a zmizeli, protože dál by se s tím jejich měďákem stejně nedostali a ta jejich vesnice byla cílem, kam jsme stříleli přes kopec.

Dodnes si pamatuju při jednom cvičení na nějakou zbořenou vesnici a poloroztřílenou věž kostela. Jen už nevím, jestli to bylo na Doupově, nebo na Dobré vodě na Šumavě.

Buzeraci jsme zažívali i na Doupově - velitel našeho bigošského pluku z Tachova například i v mínus pětadvaceti stupňovém mrazu zakázal ušanky přes uši (rok 1975/76) ale on sám byl nabalený jak Michelin i s ušankou až pod bradu.

Taky jsem zažil takový den. Využil jsem toho k simulování a tvrzení, že mám zánět čelních dutin. Na ošetřovně na to skočili bohužel příliš. Poslali mne do ÚVN Střešovice. Tam mi skrz nosní dírky do přepážky zarazili dva dráty s vatou namočenou do umrtvovací látky a po chvíli mi přepážku prorazili dutou jehlou nasunutou na takovou pumpičku s desinfekčním roztokem a ten mi skrz tu dutinu prohnali. Musel jsem to vysmrkávat a celou dobu proklínal moment, kdy mne napadlo simulovat.

V Doupovských Horách sloužil můj táta. Říkal, že bych tam nafotila moc pěkné ranní mlhy, kdybych se tam dostala.

To je fakt, byla tam krásná místa... než je rozjezdily tanky a rozmydlili granáty...