- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Takhle nějak to mám já s horami, akorát se tam dělá o trochu hůř eskymák......
Michale, moc krásné vzpomínání.....
Včetně té hezké písně, tu jsem neslyšela léta letoucí.....
Berounka je řeka tajemná.....Poplujem spolu, tam dolů, tou peřejí...teď
Shodou okolností jsem byl v roce 1985 také poprvé na Berounce. Sjeli jsme ji tehdy od Pivovaru do Modřan tedy celou. Jen to už nebyla moje první řeka. Tou byla Lužnice. Narodil jsem se u ní a žil tam 30 let. Děkuji za připomínku "dávných časů".
Tuším, že na vodu jsme jezdili pravidelně prvních čtrnáct dní v srpnu. Na první spaní jsme sjeli k jezu do Bukovce, kde jsme zůstali tři dny než přestalo pršet a voda stoupla tak, že jsme většinu jezů nemuseli přenášet. Za celou dobu jsme potkali jen pár lodí (dnes to zní neuvěřitelně) a tak, jestli jsme se potkali, zdravím AHOOOOJ!-)
Berounka stále teče! Ještěže se máme kam vracet.-)
Bezva, Michale. Berounku jsem měla nejradši v Řevnicích a trávila u ní (a v ní) dost času
Tak v Řevnicích jsem nikdy nebyl. Přestože jsme Berounku jeli vždycky 14 dní (dá se sjet za víkend), až do Prahy jsme nikdy nedojeli. Myslím, že jsme kvůli vlaku končili v Berouně.-)
Díky moc, Jaromíre! Kde by svět byl bez vody a vzpomínek?-)
Hezke povidani, ale ty obrazky jsou zrejme na iDnes moc.
Děkuji a zároveň se omlouvám za množství fotek. U blogů z vody to mám vždycky takhle, i když vyznávám spíše minimalismus.-)
Tak konečně místo, které dobře znám a občas ho koldokola sejdu a děti i sjíždějí...
Ach ty děti!-)) Údolí Berounky je nádherné od Plzně až do Prahy pro všechny. Tedy kromě srnců.
Díky moc.-)