Smrt motorkářů a teorie hodnot

Včera jsem šel jako chodec naštěstí po chodníku v krajském městě Ústí nad Labem. Nešel jsem po asfaltové vozovce, protože ta je vyhrazena pouze pohybu lidí v rychlejších vozidlech. Měl jsem opravdu štěstí, že jsem ulici právě nepřecházel, protože bych byl sražen motocyklem, který jel podle mého odhadu rychlostí zcela jistě vyšší než 100 km/h. Než jsem se vzpamatoval z leknutí po silném rachotu motocyklového motoru, tak kolem mne „prosvištěla“ druhá silná motorka a hned za ní třetí. Asi měly motorky blízko hnízdo. Fyziologické reakci organismu na silný zvukový podnět se člověk těžko ubrání a ještě působí rychlý pohyb velkého objektu před očima. Zvuk motocyklu ve vysokých otáčkách na mne působí dost nepříjemně stejně jako zvuk pily cirkulárky. V obou případech hrozí nebezpečí. Podobně to asi cítilo malé dítě v kočárku, které se po průjezdu motocyklů rozplakalo.

Auto vydrží víc.www.stileproject.com Nemusíme provádět meditaci na téma, proč někdo chce jezdit po městě vyšší rychlostí než je povolených 50 km/h. Stačí se jen krátce zamyslet a hlavní důvody snad objevíme.Proč někdo v lepším případě riskuje „jen pokutu“ za překročení rychlosti a v horším případě riskuje vlastní havárii a zranění? Proč je někdo schopen ohrozit další lidi jen proto, aby se přemístil z jednoho místa do druhého? Proč ohrožuje vlastní i cizí životy? Nejsem psycholog ani psychiatr, abych s vysokou pravděpodobností uvedl odpovědi, které budou uspokojivě bez výzkumu mezi motorkáři výstižně odpovídat na tyto otázky.Z mého pohledu učitele, který pracuje s mladými lidmi na střední škole je odpověď založena na vlastních zkušenostech a vzpomínkách na vlastní mládí. Několik studentů naší školy v době studia zahynulo při autohaváriích i později na motocyklech. Pochopitelně pro motorkáře v tomto pojetí není důležité přemístit se odněkud někam.Jak se zpívá v písničce a uvádí moudré citáty : „Cesta je cíl “. Důležité je během té cesty se předvést před ostatními a sám před sebou ( představou o sobě). Bez ohledu na to zda někomu mohu ublížit nebo ho jen polekat. Důležité je, aby si mne někdo všimnul. Je možné, že bez motocyklu a jeho silného zvuku už tak zajímavý nejsem . :-(Je jaro, dny se prodlužují a u většina živočichů se zvyšuje „touha se předvést“ :-)

Pro většinu lidí je zachování života vysokou hodnotou, ale pro někoho je touha se předvést a riskovat život ještě vyšší hodnotou než ho zachovat. Adrenalinové sporty jsou lákadlem pro mnoho mladých, ale i starších lidí. Také jsem skákal padákem i na lyžích z větších můstků a znám ten pocit, když to člověk bez následků „přežije“. Jak je příkladem bavič Petr Novotný, tak i při zajištěném bungee-jumpingu je možné se vážně zranit.Televizní moderátor Dalibor Gondík nedávno v jednom rozhovoru pro nejmenovaný časopis popisoval svou cestu po silnicích v USA na motorkách trasou mezi Chichagem a |Los Angeles, kde je omezená rychlost. Sám říká : "Motorka je touha po svobodě ".

Pocit svobody při rychlém pohybu na motocyklu v proudícím vzduchu je sice příjemný, ale svoboda neznamená porušování předpisů, které mají chránit jak motorkáře tak i ostatní účastníky silničního provozu. Lidské tělo je stavěno tak, aby vydrželo nárazy při rychlosti chůze nebo mírném běhu. Biomechanicky však je jasné, že při nárazu lebky v rychlosti třeba jen 60 km/h se tělo poškodí, přestože na hlavě budete mít předepsanou ochrannou přilbu. Páteř a další části těla už tak chráněné nejsou a mnoho motorkářů přesedlá v lepším případě na invalidní vozíčky, které mají podstatně nižší rychlost. Ikdyž mají páteřní rám.V horším případě se živý člověk plný elánu stane součástí statistiky mrtvých na silnicích.Když jedu v autě na dálnici 130 km/h a předjíždí mne motocykl, tak mi to nevadí. Ale nechápu proč jede třeba jen po zadním kole a někdy i jen na předním.Chlubí se pak novinářům, jak ho těší vidět reakce řidičů za volantem. Navíc má pro jistotu zakrytou značku na motorce speciálním druhem textilu, aby policie nemohla identifikovat maji-tele motocyklu, když už ho nedohoní. :-) Hlavu mají zakrytou přilbou a poznejte je.To už je exhibicionismus, který patří na kaskadérské show a ne na silnici, kde jezdí rodiny s dětmi a profesionální řidiči kamiónů, kteří chtějí bez problémů dovézt náklad. Faktorů, které ovlivňují rizikové chování řidičů nejen na motocyklech je jistě mnohem víc. Jak říkal v televizi redaktor Českých motocyklových novin pan Křemeček – neměli by řidiči automobilů znepříjemňovat život motocyklistům. Ale platí to jistě i naopak !!! Souhlasím s tím, že motocyklista i cyklista na jednostopém vozidle je labilnější než řidič chráněný konstrukcí automobilu na čtyřech kolech. Ale problém je určitě v naší hlavě. Nemůžeme vytýkat pilotům Formule 1 v Monacu, že nepřizpůsobili rychlost jízdy stavu vozovky po dešti a často havarovali. V „normálním“ silničním provozu je „normální“ jet pomalu, abych neohrozil sebe i ostatní. Kdo chce jezdit rychleji ať jezdí na závodech.

Tam když se někdo zabije, tak je to daň závodnímu sportu - jako třeba před několika dny při závodech v jízdě do vrchu v Čechách. Drsnější fotografie a videa z havárií motocyklů na stránce - tvrdá realita.

Šťastnou cestu a hodně kilometrů bez nehody vám přeje řidič se skupinami A,B,C,T,E a bývalý velitel tankové čety a řidič tanku v záloze.