Mezi lidmi existují běžné každoroční epidemie chřipky, které se někdy změní na pandemie. Kdysi jsem měl pratetu, která sice přežila španělskou chřipku na začátku 20.století, ale měla značné následky v deformované páteři. Z krásné ženy byla invalidní dáma s hrbem. Letos mi zaměstnavatel zaplatil očkování proti některému z mnoha kmenů chřipky. Nechal jsem se očkovat, i když jsem věděl, že ochranná vakcinace nemusí být účinná, protože variant kmenů chřipky je údajně mnoho a snadno se mění. Člověk se musí utěšovat tím, že alespoň průběh chřipky může být mírnější. Před 14-ti dny jsem skutečně chřipku prodělal a měla opravdu mírný průběh. Asi to byl zřejmě jiný "nepřátelský" kmen než v injekci. V Čechách se nedávno likvidovaly některé chovy drůbeže pro prokázaný výskyt "ptačí chřipky" a veterináři kontrolovali uhynulé labutě a kachny. Pochopitelně většina lidí má obavy z neznámého ohrožení. K tomu přispívají i katastrofické filmy o šířících se nákazách - z roku 2007 například Pandemic .
Psi bývají také nemocnícasopis.planetazvirat.cz
Tuny výkalů na ulicích
Odhady odborníků při současném stavu psů na ulicích našich měst se pohybují v tunách "exkrementů" za rok. Z toho jen velmi malá část je uklizena majiteli psů z chodníků a silnic jinam. Nejčastěji do odpadkových košů. Tam čekají někdy dlouhé hodiny na odvoz technickými službami někam na skládku. V podstatě píšu na námět jedné rozhořčené paní, která bydlí v přízemí domu a do oken jí "voní" psí hovínka rozkládající se v horkém letošním jaru v blízkých odpadkových koších. Ona často stačí i "vůně" odpadků na zhoršení nálady. Když si k tomu připočteme, že ze zatím neškodné "psí chřipky" se může zmutovat kmen virů na něco nebezpečného pro člověka, tak by se mohla řada lidí začít obávat případných následků. Pochopitelně je zákaz venčení psů na dětských hřištích a pískovištích. Každému je jasné, že dítě neuhlídáte, když bude chtít prozkoumat neznámý zapáchající předmět zabalený do písku. Nemluvě o dalších tekutých složkách vyměšovaných zvířaty do prostoru okolo nás. Je pochopitelně absurdní mluvit o diskriminaci psů a jejich majitelů při pohybu ve městech, ale některé prostory již mají nyní zapovězené - třeba nemocnice, koncertní síně atp. Nikdo z nás není rád, když šlápne do psího ..... . Tak zkusme vyřešit " Kam s ním ?" jak psal již Jan Neruda. Také máme doma svého psího člena rodiny. Navrhoval bych třeba vedle sáčku mít s sebou malou lopatku a "pohřbít" TO pod zem v parku jako hnojivo. Má TO velkou výhodu proti plastu, že se TO recykluje.
