Nikdo z nás se nepozastavuje nad tím, že každý den při
nehodách v automobilech, letadlech, vlacích nebo i na lodích umírají
lidé . Když ráno
vyjíždíme z domova, tak nevíme, zda se domů ještě vrátíme. Na to ale
většina z nás nepomyslí. Je to
samozřejmá daň naší lenosti - ale také nutnosti přepravy lidí a zboží
na velké vzdálenosti. Nemusíme létat do kosmu nebo se pohybovat v
ponorkách a stejně můžeme každý den riskovat život. Statistiky jasně
vypovídají, že letecká doprava je bezpečnější než automobilová, ale v
případě, že spadne Airbus do Atlantiku, zabývají se tím všechna média.
Za
jeden jediný den zahyne v automobilech ve světě víc lidí, než ve všech
letadlech světa za
měsíc.
Auta nejedou - lidé nejdouFoto : flickr.com
Každodenní nehody jako statistická nutnost
Při obrovském množství vozidel a nás jako účastníků silničního provozu se samozřejmě nevyhneme občasným kolizím vozidel, která se pohybují vysokou rychlostí. Jestliže dodržujete v obcích rychlost 50 km/hodinu, tak se pohybujete vyšší rychlostí než světový rekordman v běhu na 100 m. Viděl jsem na vlastní oči automobil, který narazil do dítěte, které mu vběhlo pod kola před školou. Řidič jel pomalu, ale nemohl srážce zabránit. Automobil má i s osádkou hmotnost přes 1000 kg a malé dítě odhadem 30 kg. Při rychlosti automobilu 36 km/h (v přepočtu 10 m/s) má hybnost přes 10 000 kg. m/s. Naštěstí automobil dítě lehce odhodil a nepřejel. Řidič okamžitě dítě naložil a odvezl do nemocnice. Dosvědčili jsme mu, že jel pomalu a nemohl střetnutí zabránit. Dítě jsem znal a ze zranění zotavilo bez vážných následků během jednoho měsíce. Ne vždy jsou konce podobných srážek tak šťastné.
Při včerejším návratu domů z dovolené, jsem ujel na českých silnicích přes 300 kilometrů. Během této krátké cesty jsme projížděli kolem dvou míst, kde došlo k haváriím. Hasiči odstraňovali velké skvrny oleje na silnici a pochopitelně se tím výrazně vzpomalil provoz. U druhé havárie jsme čekali téměř hodinu, než záchranná služba a policie obnovila provoz. Místo nehody nebylo možné objet bez velké ztráty času. Pak má člověk čas přemýšlet, že mohl být také účastníkem dopravní nehody a ležet v sanitce, nebo i pod plachtou zakrývající mrtvá těla.
Nemyslíš zaplatíš
Kampaň v televizi, kde se ukazují drastické záběry při dopravních nehodách mi připadá psychologicky vhodná, protože většina lidí vidí až následky havárie, ale ne její průběh. Z poklidné jízdy na dovolené, kdy dodržujete dopravní předpisy se může stát rychle tragédie, když vám někdo vjede v protisměru do cesty. Pohotový řidič uhne - pokud ale může - třeba i mimo cestu, aby zachránil lidi, které veze. Riskuje velké poškození vozidla i lehčí zranění osádky, ale je to lepší než smrtelný čelní střet. Ani airbagy nás nemusí zachránit před smrtí. Kolega takto zachránil svou rodinu a vážně se zranil, ale viník, který mu vjel do cesty ujel. I to se stává.
Přejme šťastný návrat nám všem na cestách, i když víme, že každý den je na světě mnoho mrtvých v dopravních prostředcích. Štětí přeje připraveným a dobře vybaveným. Jezdci na motocyklech by měli vědět, že statisticky mají 7x větší pravděpodobnost smrtelné nehody než řidiči automobilů. Minulý víkend v České republice se to bohužel povrdilo. Z jedenácti mrtvých na silnicích bylo šest jezdců na motocyklech. Nechránila je žádná karoserie a málokdo z nich má airbagy pro motocyklisty.
Jeden americký spisovatel napsal myšlenku : "Jak je to nespravedlivé, když si uvědomíte - jak dlouho jsme živí a jak dlouho jsme mrtví."
