V médiích se objevily snímky farmářů vylévajících desetitisíce litrů
mléka do polí a protestujících před úřadovnami ministerstva
zemědělství. Před časem se snažili farmáři upozornit na doslova
zoufalou situaci v našem zemědělství pomalou jízdou zemědělských
vozidel na dálnici a hlavních komunikacích. Kdo v zemědělství pracoval
po roce 1989 tak ví, že situace není jen vážná - ale opravdu zoufalá.
Není přece možné, aby farmáři dostávali výkupní cenu nižší, než jsou
výrobní náklady. Na rozdíl od zemí v západní Evropě, kde je zemědělství
výrazně dotované se nepřímo požaduje, aby zemědělci dotovali prodávané
výrobky ze svého. Sám jsem jako učitel na střední škole kdysi pracoval
na restituovaných polích na kombajnu při sklizni obilí. Bývalý ministr
zemědělství Lux nechtěl zvýšit výkupní ceny obilí, aby farmáři neměli
příliš velké zisky. Proto se tehdy dovezla pšenice ze zahraničí za
vyšší cenu než byla výkupní v Čechách. Mnoho lidí bude argumentovat
tím, že tvorba cen u jednotlivých zemědělských komodit je daleko
složitější v souvislosti s limity v Evropské unii. Ale prostý selský
rozum říká, že nemůžeme prodávat výrobky za nižší cenu, než za
kterou je vyrobíme. Můj příbuzný, který je doktorem věd se
rozhodl, že nemá smysl v Čechách podnikat v zemědělství a pole se
pronajmou. Také se mnou jezdil na našem vlastním kombajnu a nadřel se o
dovolené více než dost. Ve výkupním podniku běžně nezařadili (bez
korupce) sklizenou pšenici do kategorie potravinářské, která měla vyšší
výkupní ceny. Naše zatím nejlepší úřednická vláda ale nemůže
dělat reformní kroky, jak uvedl premiér Jan Fišer. Bilance řízení
našeho státu u příležitosti 20- ti let od sametové revoluce v roce 1989
nebude veselá.
Desetitisíce litru mléka jako varováníCTK
