Hrál by Topolánek chicken game?

Chicken game, neboli hra na kuře,  je součástí tzv. teorie her.Jedná se o jeden z řady symbolických modelů, které se využívají v ekonomii, mezinárodních vztazích i politologii. Je inspirován kdysi oblíbenou kratochvílí amerických teenagerů, která spočívá v tom, že se dvě auta rozjedou plnou rychlostí proti sobě a jde o to, neuhnout jako první, či přinejmenším neuhnout příliš brzo.

Ten, kdo ztratí nervy jako první a strhne vůz do pangejtu, je označen za kuře a prohrál. Je to hra o silné nervy, hra o to, kdo s koho…

Hra, kterou sehráli zdravotničtí odboráři s vládou je příkladem chicken game par excellence. Kdo v tomto případě skončil jako kuře je asi zbytečné říkat. Ale není zbytečné říci, že to tak vůbec skončit nemuselo!V této souvislosti mě napadla myšlenka, jestli by se akce exodus-exitus uskutečnila, kdyby byl v současnosti premiérem Topolánek. Hrál by Topolánek s odboráři chicken game? Dával by jim od začátku najevo, že to bude právě vláda, kdo jako první ze strachu strhne vůz ke krajnici? Nebo by naopak dával jasně na srozuměnou, že to budou jedině odboráři, kdo si z celého boje odnese kromě šrámů i pachuť prohry a nálepkou „kuře“?  Ačkoli jsem vždycky byla velký Topolánkův kritik, myslím si, že kdyby byl nyní premiérem on, nedovolili by si odboráři žádné děkovací-odcházecí akce vůbec rozehrávat. Věděli by totiž, že Topolánkovi nedělá problém poslat je několika vytříbenými valašskými vulgarismy do paďous, a zároveň by věděli, že když půjde opravdu do tuhého, dokáže Topolánek třísknout pěstí do stolu tak, až by se z toho panu Engelovi narovnal předkus. Věděli by, že proti nim stojí silný soupeř. Rebelie v bílých pláštích by tak skončila dříve, než bys řekl „Kubek“…

Slabost, či naopak sílu vlády jsme si v posledních letech zvykli spojovat hlavně s počtem mandátů, kterými vláda disponuje v Poslanecké sněmovně. Jak se ukazuje, není to tak docela přesné. Síla vlády totiž může souviset i s osobnostními vlastnostmi lidí, kteří v té vládě sedí. Lidí, kteří jsou sice „čistí“, ale nedůrazní. A pak je úplně jedno,  jestli máte mandátů 100, 101 nebo 118. A je také jedno, jestli za vámi stojí dvě třetiny veřejnosti, protože když nemáte silné nervy a ukážete svůj strach, prohrajete. Tak jako prohráli Heger a spol.

V politice musíte vědět, kdy šlápnout na brzdu. Musíte vědět, kdy stočit volant. A musíte vědět, kdy ukázat sílu - sílu sešlápnout plyn až k zemi, když se proti vám řítí partička vyděračů, kteří se už nemohou dočkat, až váš vůz prorazí svodidla…