Návrat do Bretaně?

Když mi dovolená v Řecku s kamarádkou Martinou nevyšla, začala jsem přemýšlet co dál. A začala jsem hezky od začátku. S kým bych měla jet? A kam? Potřebuju prostě k moři. A třeba i sama...

Ale kam? Co třeba... do Bretaně. Do Bretaně? Ano! A pojedu tam sama. Chci tam jet sama!

Bretaň. Zaplavuje mě směsice úžasu, lásky, štěstí, poznání, dojetí se špetkou obav. Jsem šokovaná silou emocí, které mě zasáhly. Jsem v extázi. Jdu po ulici a pro slzy nevidím. Mazlím se s představou, že jsem zase tam. V Bretani. Mám pocit, jako bych se měla vrátit domů. Po dlouhé době. Neskutečně dlouhé době. Domů! Jsem snad blázen? Nevím a je mi to jedno. Vím jen, že tam prostě musím.

Začínám horečnatě plánovat. Předně se musím naučit francouzsky. Přece jen, když pojedu na vlastní pěst, měla bych se umět domluvit. A na angličtinu se nemůžu spoléhat věčně. A pak musím mít plán -  chci pobýt na více místech nebo jen na jednom? Podle toho se bude odvíjet ubytování. Bude lepší stanovat v kempu nebo si pronajmout pokoj v penziou či soukromí? Což zase souvisí s objemností zavazadel a taky s dopravou.

Takže co vlastně chci? Táhne mě to na morbihanské pobřeží. Chtěla bych pobýt v okolí morbihanského zálivu, v okolí Locmariaquer, na pláži Dolm des Pierres Plates. Chtěla bych se vrátit do La Trinité sur Mer, s nímž jsem díky loňské nehodě pokrevně spřízněna. Chci si tentokráte pořádně projít Carnac a Plouharnel. A taky mě hodně láká poloostrov Quiberon, na který jsem se loni nedostala. Ano to chci. Chci se na těch místech jen tak procházet, bloumat, lenošit, toulat se, poflakovat ... Chci si půjčit kolo a jet, kam mě poveze. Chci ležet na pláži a pozorovat příliv s odlivem. Chci se ponořit do chladivých, voňavých vln Atlantiku. Chci nakupovat na trhu, klábosit s místními, popíjet kir a kávu v kavárně, jíst Quiche s lososem. Chci tam žít. Aspoň těch 14 dní.

Ale konec snění, teď musím konat. Nejprve výuka francouzštiny. Neefektivnější by byly soukromé hodiny, ale ty by se dost prodražily. A tak hledám jazykovku, která pořádá intenzivní prázdninové kurzy. Po chvíli brouzdání po internetu nacházím. Je na 2 týdny, 4 vyučovací hodiny denně. Nedělám si iluze, že budu hned umět francouzsky, ale pro základní domluvu to pro začátek bude stačit. Snad. A třeba stihnu ještě i pokračování na další 2 týdny. Tedy pokud ten intenzivní nápor frániny přežiju bez trvalých následků.

Tak to bychom měli. Teď je na řadě ubytování. Všechna má oblíbená místa jsou blízko sebe, takže by neměl být problém se v některém z nich ubytovat a podnikat výlety - ať už pěší či na kole. V nově zakoupeném průvodci se dočítám, že v Bretani je hustá autobusová síť. Povzbudivá informace. Ale možná bude lepší vlak. Cesta je to dlouhá a komu by se chtělo sedět více než 20hodin na jednom místě.

Zjišťuji, že cesta vlakem je finančně hodně náročná. Navíc se z dalšího zdroje dozvídám, že pro samotnou ženu může být noční cestováni ve francouzských vlacích dost nepříjemným zážitkem a proto se doporučuje zamluvit si  ženské kupé. Hm, tak co dojet autobusem třeba do Paříže a vlakem až pak na místo určení? Paní na informacích mi sděluje, že ani tímto způsobem neušetřím, protože francouzské dráhy prostě JSOU DRAHÉ. Cestu bych pořídila levněji jedině při nákupu s několikaměsíčním předstihem. Tak to už jsem jaksi nestihla. Po zjištění, že cesta vlakem by mě vyšla dráž než celý zájezd s cestovkou včetně ubytování, snídaně, průvodce a pojištění tento způsob dopravy natrvalo opouštím.

Ze zoufalství uvažuju chvíli i o cestovce, ale CK prodávají jen pobyty bez dopravy anebo poznávací zájezdy, což v tomto případě nechci. Nechci letem světem proběhnout všechna ta místa, která jsem si prohlížela už loni. Chci si Bretaň užít. A prožít!

Zkouším ve francouzském vyhledávači zadat autobusovou dopravu z Paříže, ale nevede se. Pořád se motám v Paříži. Když zadám jako cílovou zastávku Carnac, objeví se spoj, který jede do Rue de Carnac v Paříži. A tak to pokračuje i u dalších mnou zvažovaných měst, ale patrně je na vině má chatrná znalost jazyka.

"Než vlakem, to už byste to měla levnější letadlem" pravila pracovnice na informacích. Dobrá, zkusím letět. Ale ouha. Ač je na mapě piktogram letadla u mnoha měst v jižní Bretani, nacházím jen jeden spoj z Prahy a jeden z Vídně.  A pak bych dál musela autobusem, který stejně nemůžu najít. Co teď?

Neztrácím naději. Někdo v mém okolí zná někoho, kdo do Bretaně často jezdívá. Autem. Že bych se tam nakonec přece jen dostala? Kdož ví :-)