Languedocem a Provencí - 7. Z Nimes k Akvaduktu

Po snídani vyrážíme do Nimes. Na prohlídku města máme 2 hodiny. Tak co dřív? Naše první kroky míří k Amphithéatru, který byl postaven v 1. století př.Kr., kdy vzniklo samotné římské město Nemausus. Císař Augustus jej založil po svém vítězství v Egyptě. K tomuto faktu odkazuje znak města - krokodýl připoutaný k palmě. Narážíme na něj na každém kroku.  

Tour Magne

V Maison Carrée, chrámu z 1.století př.Kr postaveném v řeckém stylu, shlédneme film o slavné historii hrdinného města Nimes. Je v latině s francouzskými a anglickými titulky. Odtud již zamíříme do Jardin de la Fontain - náherného parku v jehož horní části se nachází Tour Magne. Věž nechal postavit Císař Augustus jako součást městského opevnění. Nachází se zde také malý zbytek akvaduktu, kterým staří Římané přiváděli vodu z hor. Ve spodní části parku objevujeme Dianin chrám z předřímské doby. Není ještě zcela zrekonstruován, a tak je vstup k vykopávkám přísně zakázán.

Je krátce po poledni, a tak vyrážíme K Pont st. Nicolas, kde již přesedneme na kola. Dnes vybíráme ze dvou tras vedoucích přes Pont du Gard do Remoulins. 22 nebo 32km. Volba je jasná. 32.

Nejprve míříme na sever k Uzes. Je to prý nejkouzelnější město Languedocu s četnými památkami, ale nechávám si jej ujít. Jedno město pro dnešek stačí. A navíc - nechci se honit, a tak před městem zabočíme doprava na St. Maximin. V Argilliers je nádherný kostelík a u něj restaurace s malebnou zahrádkou. Mají otevřeno? Cedule u vchodu nás láká dál, a tak vcházíme. Už si maluji, jak si ve stínu palem vychutnám dobrou kávu. A taky dortík, pokud by jej náhodou měli. Náhle se zjevuje paní a posílá nás pryč. Prý mají zavřeno. Zajímavé, cedule u vchodu hlásá něco jiného. Nejspíš se té milé dámě nejevíme natolik solventní, abychom ji vytrhovali ze siesty.

Jedeme dál. Projedeme rozsáhlým parkovištěm, kolem informací a stánků se vším možným, když se krajina otevře a nám se naskytne úchvatný pohled. Pont du Gard. Není to ani tak most, jako pozůstatek 49km dlouhého akvaduktu, který přiváděl vodu do Nimes. Tyčí se 49m nad údolím řeky Gard. Prokličkujeme mezi hloučky turistů na druhou stranu "mostu" a zvažujeme, co dál. Koupat se anebo nekoupat? Pohled na hodinky a je rozhodnuto. Je 16hodin. Za půl hodiny už máme být u autobusu, takže cachtání pod viaduktem stihneme jen stěží. Místo toho si dopřejeme kávičku a zmrzlinu, když nám to prve nevyšlo. Je mi líto, že se nestihneme vykoupat, ale jak dozvídám později, není o co stát. Je tam mělko - cca do 1m - a oblázky poněkud kluzké.

V Remoulins je na můj vkus dosti rušno, všude spousta aut, dopravní zácpy. Naštěstí se odtamtud brzo vymotáme. U autobusu jsme mezi prvními, takže nic nebrání tomu, abychom zaskočili do blízkého supermarketu a nakoupili domů zásoby sýrů. Zpátky budeme coby dup. Ale chyba lávky. Zdá se, že nakupující před námi se rozhodli zásobit šatstvem na 10 let dopředu. K autobusu ale stejně nepřicházíme poslední. Přijíždějí opozdilci, kteří se cestou ztratili.

Vracíme se do kempu. Ale co to? Pře kempem jsou zátarasy, řetězy, vše zamčeno. Jak se dostaneme dovnitř? Nechápu to. Vždyť máme zaplaceny ještě 2 noci! Průvodci se dohadují s řidiči. Vypadá to na dlouho. Na to nemám nervy. Přece nebudu trávit mládí v autobusu! Vystupuji. Nehledím na to, že mám minisukni a zdolávám zátaras. A jdu si zaplavat!

Voda je krásně teplá, ale vlny jsou obrovské. A silné. Nechtějí mě nechat dojít do hlubší vody, abych mohla plavat. Kousek popojdu a hned mnou vlna mrští zpátky. Nakonec se zdaří, ale ten boj mě unaví. Vzdávám to a odcházím.

U večeře - výtečná paella - zjišťuji, jak je to s těmi zátarasy. Kemp je uzavřen, protože je konec sezóny. My ho, samozřejmě, můžeme používat dál, protože je to domluvené a zaplacené. A průvodci mají klíče. Samozřejmě.

Zítra si můžeme přispat. Pekař, od kterého jsme brali bagety k snídani, už taky skončil, takže bagety budou později. A po snídani nás čeká horská cesta od Jeskyně víl k Ďáblovu mostu.