Čtvero pražských rotund

Mám slabost pro rotundy. Nevím, co mě k nim táhne. Možná jsou to ty krásně oblé tvary. Možná je to jejich jednoduchost a taky stabilita, pevnost vzbuzující  pocit bezpečí.  A možná je to jejich tisíciletá historie…. Na území hlavního města Prahy se dochovaly pouze 4.  

Sv. Máří Magdalena

Mám slabost pro rotundy. Obzvláště pro Sv. Martina na Vyšehradě. Je jak malovaná.  A stojí na kouzelném, posvátném místě. Všude kolem sebe má dostatek prostoru, takže se můžeme kochat pohledem ze všech stran. Tohle místo je moje srdeční záležitost. Už dlouhá léta.

Byla postavena za  za krále Vratislava II.,tedy v poslední třetině 11. století. a zřejmě sloužila jako farní kostel vyšehradského předhradí.  Po vítězství husitů nad císařem Zikmundem v roce 1420 jako zázrakem unikla zbourání.

V období třicetileté války byla využívána jako prachárna, později  jako skladiště. Obnovena byla v roce 1719, kdy starý románský vstup nahrazen barokním portálem a položena nová dlažba.. Během dělostřeleckých útoků byla  roku 1757 opět poškozena. Ještě dnes můžeme vidět ve zdivu jednu z pruských dělových koulí. V roce 1784 byla rotunda císařem Josefem II. zrušena .

V polovině 19.století měla být zbourána kvůli stavbě silnice z Nového Města na Pankrác. Hrabě Karel Chotek se tenkrát zasadil o její záchranu. Musela však být částečně přestavěna, aby vchod nezasahoval do silnice. V apsidě byla zřízena kuchyně, do klenby proražen otvor pro komín a stavba byla pronajímána jako obydlí pro chudinu.

Až na konci 19.století rotundu vykoupila vyšehradská kapitula a nechala ji obnovit podle návrhu architekta Antonína Bauma, čímž dostala nynější podobu. Byla provedena reromanizace, do nového vstupu na jižní straně byl zasazen novorománský portál s motivy z Vyšehradského kodexu. Byla upravena okna lucerny, doplněny štukové římsy a okna dostala nové barevné vitráže. Novorenesanční oltář, který je zhotovený ze sliveneckého mramoru, malbami vyzdobil J. Sequens.

Rotundu Sv. Kříže Menšího jsem objevila nedávno a  zcela náhodou při svých toulkách po Starém Městě.  V těsném objetí podstatně mladších obytných domů působí poněkud nepatřičně.  Ale je to překrásný pozůstatek dávno zašlých časů. Procházíte se mezi domy a najednou se naprosto nečekaně octnete v jiném světě.

Podle legendy stojí rotunda na místě rybníka, do něhož byla vhozena dívka ukřižovaná za přijetí křesťanství  proti vůli rodičů.  Za noční bouře se údajně  jako Boží znamení kříž s mrtvým děvčetem  vynořil a vztyčil se nad rybníkem. Lidé rybník vypustili, nešťastnici křesťansky pohřbili a rybník zasypali. Na jeho místě postavili kostelík, v němž čestné místo patřilo onomu dřevěnému kříži, po němž byl kostel pojmenován. Při opravě základů rotundy byl prý  ztrouchnivělý kříž nalezen.

Nachází se na křižovatce Konviktské ulice s ulicí Karoliny Světlé, ve  středu unikátního urbanistického kříže staré Prahy, kde byla vystavěna patrně   po roce 1125.

Nevelká jednoduchá stavba má okrouhlou loď a půlkruhovou apsidu na východní straně. V apsidě a lodi byly zazděny keramické nádoby, natočené hrdlem do vnitřního prostoru, které měly zlepšovat její akustiku.

Rotunda byla v předhusitské době farním kostelem, fara zanikla v době husitských válek, kolem se rozprostíral hřbitov.

Za vlády Josefa II. se z kaple stalo skladiště. V roce 1860 měla památka ustoupit stavbě nového domu. Teprve zásahem Umělecké besedy se ji  podařilo zachránit. Rotundu odkoupila ze soukromého vlastnictví rada města a architekt Ignác Ullmann se zavázal zdarma obnovit exteriér stavby a zároveň také navrhl oltář, který vyzdobil malíř Jan Popelík.  Pozůstatky gotických nástěnných maleb ze 14. století opravil František Sequens, nejvzácnější gotickou freskou je Klanění tří králů. Nad presbytářem je umístěn obraz Zvěstování Páně z roku 1870 od Petra Maixnera. Pozemek rotundy  odděluje od ulice  ozdobný novorománský plůtek s motivem českých šípkových růží podle návrhů Josefa Mánesa. Při rekonstrukci byly pod dlažbou objeveny pozůstatky původní cihlové podlahy a části náhrobků ze 13. století. Při úpravě okolí byl nalezen vzácný denár knížete Jaromíra z roku 1012.

Jako další  v pořadí je Rotunda svatého Longina na Novém Městě v ulici na Rybníčku.  Tahle stavba mě zprvu nijak zvlášť nezaujala – nestojí na pěkném místě a na můj vkus je příliš hubená a vytáhlá -  ale do naší čtveřice patří.

Podle pověsti prý byla původně pohanskou svatyní a teprve příchod křesťanství ji změnil v katolický kostelík. Podle historických pramenů byla postavena na počátku 12. století a nejprve byla zasvěcena sv. Štěpánovi. Sloužila jako farní kostelík osady Rybníček, která se v těchto místech rozvíjela od 10. století  a byla obklopena hřbitovem, užívaným za moru a pro cizince.

Po založení Nového Města pražského v polovině 14. století nechal Karel IV. vystavět  nový farní kostel sv. Štěpána. Rotunda pak  byla přesvěcena na počest sv. Longina, jehož ostatky Karel IV. přivezl z jedné ze svých cest po Itálii. Sv. Longin byl římský voják, který o Velkém pátku probodl Kristovi srdce oštěpem. Poté však svého činu hluboce litoval, utekl z vojska a žil desítky let jako poustevník, než byl vypátrán a popraven.

V 17. století byla stavba barokně upravována.

Vroce 1783 byla rotunda nařízením Josefa II. zrušena a stalo se z ní skladiště. V polovině 19.století při výstavbě nové ulice Na Rybníčku měla být zbořena, ale Společnost Národního muzea v čele s Františkem Palackým se zasadila o její záchranu. V letech 1929 – 34 byla důkladně opravena. Tehdy byly odkryty románské sloupy, pilíře lucerny, vítězný oblouk původní románské apsidy a rekonstruován barokní oltář z roku 1762.  

Rotunda sv. Máří Magdaleny stojí zcela mimo historické jádro města. Najdeme ji uprostřed městské části Přední Kopanina na samém severozápadním okraji hlavního města Prahy.  Okolo kostela se rozprostírá malý, zídkou ohrazený hřbitov. 

Rotunda byla  postavena zřejmě ještě v průběhu první poloviny 12.století  z drobných opukových kvádříků, dobývaných pravděpodobně přímo z místního lomu, který je dodnes známým zdrojem tohoto materiálu. Centrální stavba byla tvořena válcovou lodí, půlkruhovou apsidou  a hranolovou věží.  Přístup světla zajišťovala 4 symetricky umístěná okna v lodi a 1 v ose apsidy.  Žádné z oken se nedochovalo v originální podobě. Všechna jsou výsledkem přestavby realizované v letech 1852 až 1858 stavitelem Karlem Wiesenfeldem, kdy byla taktéž přistavěna barokní  pravoúhlá předsíň, která v současnosti plní funkci hlavní lodi. Zaklenutí hlavní stavby bylo tehdy obnoveno dřevěnou konstrukcí namísto kamenné, která se zřítila v roce 1779, a věž byla znatelně zvýšena. Za původní  středověká jsou dnes považována jen dvě okénka, jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy.

Podobně se nedochoval původní portál v jižní stěně patra věže, který umožňoval vlastníkovi raně středověkého panského sídla, situovaného nejspíše jižně od kostela, navštěvovat bohoslužby přímo po vysuté lávce.

Z inventáře kostela vyniká opukový oltářní reliéf s výjevem Ukřižování, nejistého stáří, snad z druhé poloviny 17. století. Za zmínku dále stojí obraz Klanění Tří králů s postranními postavami sv. Václava a sv. Ludmily od Josefa Hellicha z roku 1861 a obraz sv. Máří Magdaleny od Viléma Kandlera. Ze staršího vybavení se dochovala gotická pískovcová křtitelnice. Okenní vitráže pocházejí z 90. let 20. století. Zatím poslední rekonstrukce objektu byla dokončena roku 2000.

V roce 2007 byl realizován poslední archeologický výzkum v souvislosti s odvlhčením obvodového zdiva rotundy a odstraněním železobetonového věnce, kterým byla stavba v období reálného socialismu zcela nevhodně opatřena.  Tento výzkum potvrdil původní předpoklad provázání hranolové věže s lodí rotundy.

Přestože její současná podoba  byla rozsáhlou rekonstrukcí  z 19.století deformována, představuje Rotunda sv. Máří Magdaleny klenot českého románského stavitelství.