Bretaní na kole - den 6. - Z Tremalo do Concarneau

Dnes mají cyklisté oddychový den. Čeká nás společný celodenní výlet autobusem. Je 9,30, máme sbaleno a odjíždíme  směrem na Chapelle de Tremalo, Pont-Aven, Concarneau a nakonec camping Municipal de Toul Ar Ster u Penmarch. Naštěstí jsem zjistila, že jedna ze spoluúčastnic zájezdu je lékařka, takže dnešní hledání ordinace z důvodu kontroly stavu mého šití odpadá. Vypadá to pěkně a možná budu moci i do moře, pokud si ránu hned vyčistím.

Autobus nás v 11 hodin vyklopí u supermarketu, kde doplníme zasoby. Na tři hodiny máme rozchod. Cesta ke kapli vede pod nádhernou klenbou stromů. Kulhám si svým tempem a vychutnávám procházku při slunečném počasí. Přicházím k nádherné Chapelle de Tremalo, jejíž dřevěný Kristus byl kdysi modelem pro Gauguinův obraz Žlutý Krist. Kaple působí mile, útulně a hřejivě, což je, myslím, u sakrální stavby trochu zvláštní, ale cítím se tu moc dobře.

Mé další kroky vedou do městečka Pont-Aven, které se proslavilo uměleckou školou Paula Gauguina. Ale malíř počká, znavená noha chce odpočinek a já bych nepohrdla dobrou kávou. Do oka mi padne příjemná zahradní hospůdka. Hned u vchodu mne vítá majitelka a vyzvídá, co si dám. Objednávám voňavý mok a už si sedám k nejbližšímu stolku, když tu si všimnu Petry a Libora. Jsem s nimi moc ráda, ale přece jenom .... Mám pocit, že bych je zrovna teď rušila. Ale všimli si mě, mávájí a tak si k nim přisedám. Po kávě ochutnám Kir, bretaňský nápoj lahodné chuti namíchaný z Cideru a Créme de Cassis, a po anglicku mizím.

Z Pont-Aven nás autobus odváží do Concarneau. Ve 14,30 přicházíme po malém můstku do historického centra Ville close, což je opevněné miniaturní městečko, kde máme rozchod. Hned u vchodu nás vítá hrozivý pirát, se kterým je možno se nechat vyfotografovat za drobný peníz - jen nevím, zda v současné či nějaké historické měně. Jakýsi panoš mi vnucuje pozvánku na místní divadelní přestavení odehrávající se v dobách dávno minulých, byť oponuji, že nerozumím francouzsky.  Na prvním nádvoří hrají pištci středověkou muziku. Zní úžasně! Slibuji si, že až proběhnu městem, čekání na příjezd autobusu si zpříjemním zrovinka tady.

Křivolaké uličky jsou přecpány krámky s všemožnými suvenýry. Porovnávám ceny s jinými městy - tak tady vážně nic kupovat nebudu. Neodolám jen zmrzlině a pak už jen tak bloumám a nasávám atmosféru dávných věků. Ale už jsem toho viděla dost a tak se vracím. Už slyším tu pisklavou syrovou středověkou melodii. Až mi srdéčko poskočilo! Uvelebuji se na zídce, když tu zazní poslení tón. Mám to ale pech! Třeba zase začnou, zadoufám. Ale kdepak, odcházejí a na place je střídají dva kytaristé. Hrají náladovky. Není to špatné, ale středověk je středověk.

V 17 hodin odjíždíme z Concarneau a po 18.hodině parkujeme v kempu. Na rozdíl od těch předchozích je nechutně rozlehlý, ale pláž je hned za humny. To musíme hned vyzkoušet. Opět máme "štěstí" na odliv. Všude je mořská tráva a chaluhy. Au! Něco mě štíplo. Skákající potvory. Písečné blechy. Tak tohle je moje další "po prvé"!

A moře? To je dostud nejledovější, jaké jsem v Bretani poznala. Myslím, že to koupání dnes ještě oželím Nic se přece nemá uspěchat!