Bretaní na kole - den 2. - Kterak nás převozník "převezl"

Konečně jsme doralili k cíli. Je 8,15 a vystupujeme z autobusu. Camping Le Moulin de Cantizac u městečka Séné - poblíž Vannes. Cedule u vjezdu do kempu slibuje parádní bazén. Těším se, že ho odpoledne, po návratu z vyjížďky, vyzkouším.

Postavíme stany, posnídáme a zakresíme do map dnešní varianty trasy. Vzhledem ke spánkovému deficitu se s Petrou rozhodujeme pro nejkratší variantu čítající 35km. Navíc jako netrénovaná budu ráda, když to vůbec zvládnu, byť je to po rovince. Mužská část naší skupinky zatoužila pořádně se projet.

V 11 hodin vyrážíme společně směrem k Le Pasage de St. Armel. Přívoz funguje denně v 10 - 12,30 a odpoledne 14 - 18 hodin. Stíháme poslední plavbu před polední pauzou. Zakoupíme zpáteční jízdenku a po kratičké plavbě pokračujeme směrem na jih k mysu Pate de Penvins. Volné moře! Tomu se nedá odolat. Ani se o to nepokoušíme a noříme se do vln. Voda není z nejteplejších, ale dá se to vydržet. A krásně nadnáší. Skoro tak nějak si představuji koupání v Mrtvém moři. Po osvěžující koupeli si dopřáváme v místní specialitu - crepe (palačinku) - ve sladké variantě.

A po malém občerstvení se rozdělíme. Zanecháme pány, nechť se vydovádí při projíždění celého poloostrova a vydáváme se na svou kratší trasu. Spíše se kocháme, nikdo nás nehoní. Obdivujeme odliv se zapomenutými, poházenými loďkami, kamenné domy s modrými okenicemi a spoustou hortenzií. Jedním slovem nádhera, ale docela jsem přivítala, že se náš okruh zacyklil zpět u přívozu. Už jen pár kilometrů do kempu a budu moci sesednout z kola. Začínám bolestivě pociťovat sedlo i přes vycpávky v kalhotách.

U přívozu se ale setkáváme nejen s dědou a Liborem, ale i s cedulí, že dnes už máme smůlu. Musíme celou zátoku objet. Nechápu to, vždyť je teprve 16hodin. Zatnu zuby a statečně šlápnu do pedálů. Cestou potkáváme další skupinku, kterou vzkaz  na přívozu příliš nepotěšil. Rodinka s pětiletou Eliškou.  Hledáme cestu společně. Značení nic moc. Kousek cesty dokonce frekventovanou silnicí dálničního typu. Evidentně se nepočítalo s tím, že by někdo musel záliv objíždět.

V Theix nakupujeme víno, sýry, olivy - večer se budou hodit. Pak projíždíme přes Vannes, kde se setkáváme s úžasnými kruhovými objezdy. Každý "kruhák" je za pásem zeleně obkroužen  okruhem pro cyklisty, kteří mají přednost v jízdě. Tak tady musí zaplesat srdce každého cyklisty.

Do kempu slavnostně vjíždíme ve 20,30hodin, což je na chlup přesně na každodenní brífing. Bazén už je, samozřejmě, zavřený. A proč nefungoval přívoz?

Jeden z účastníků zájezdu nám záhadu osvětluje. Někdy po 15.hodině využil převoznických služeb. Přívoz zrovna míjel loďku, která měla jakési problémy - nejspíš s větrem. Oba převozníci, přestože měli přívoz plný pasažérů, nechali přívoz přívozem a jali se zachraňovat loďku. Nejspíš se tím zachraňováním úplně vyčerpali, protože tato jízda, jíž byl náš spoluúčastník svědkem, byla toho dne již poslední.

Ovšem díky zmíněnému skutku chrabrých převozníků, se nám našich 35km protáhlo na 76. Myslím, že si  malou oslavu zasloužíme.