Výchova chlapců v Čechách - Cit

Muži nepláčou a Ty jsi muž, přeci nebudeš plakat na to jsi velký. Romantika je pro ženy. A telenovely jsou slátanina. ..... Spousta mužů tohle říká, ale pravda je jinde.

(i když dalo by se pochybovat, kdy se z chlapce stává muž, já myslím, že od té chvíle, kdy přestane přejímat názory okolí a má vlastní názor a ví o čem mluví, podle mě věk nehraje až takovou roli, i když připouštím, že člověk musí dosáhnout věku, aby mohl jeho duševní stav dosáhnout určité úrovně)

Také se říká, že muži pláčou jen když se klepnou kladívkem. Je to nesmysl. Muži pláčou, ale jen o samotě, když to nikdo neví nebo jen před někým komu věří.

Projev citu ve smyslu ducha pro romantiku se považuje za slabost. A přiznejme si to v každém muži od pravěku je instinkt lovce jen někteří ho potlačí či je tak slabí, že se dá ignorovat. Instinkt lovce nám mužům říká, že nejslabší bude sežrán (něco jako princip evoluce jenže ten někteří lidé neuznávají takže instinkt lovce)

Cit ve smyslu romantiky a soucitu u muže odporuje jeho instinktům a proto ho veřejně nerad přizná. I já občas tímhle trpím, neprojevením citu.

Tak jak se chlapci učí od otců, jak být velkými a silnými vůdci rodiny, to do té doby dokud otcové nebudou plakat nad romantikou tak chlapci budou přestávat plakat čím víc budou velcí.

Ale cit se samozřejmě dá vyjádřit jinak, ale pláč je považován za jeden z nejvyšších projevů slabosti. (prostě instinkt lovce)

Jen si vzpomeňte určitě jste viděli někdy dítko které pláče a tatínka, jak mu říká: "Neplač už jsi velký". 

Ale jestli nám to má být líto je na každém z nás ať už jsme či nejsme muži :) 

Takže sbohem malý uplakaní chlapci a dobrý den silní muži.