Politický východozápad

Kdy pak asi skončí studená válka? Jak se v poslední době se zdá, že studená válka neskončila, jen polevila a opět se vrací k původním (ne)přátelstvím. A my, Češi, jsme si už vybrali komu budeme nápomocní v jeho roli, ale bere to tak i ten komu chceme sloužit? A je správně, že vůbec někomu chceme být sluhy?

V poslední době to vypadá, jako za chladné nikoliv však studené války. Atmosféra se přiostřuje kvůli radaru a raketové základně, ale nejen kvůli nim. Novým problémem, mezi dvěma velmocemi, je území pod Antarktidou respektive zásoby ropy, které by tam měli být.

My Češi jsme nejdříve byli pod nadvládou Rusů a teď se chystáme pod americké hvězdy a pruhy. Stavba radaru je jen krok k tomu. Asi Češi potřebuji vůdce, někoho komu bychom pochlebovali.

Za éry komunismu to bylo Rusko(tedy SSSR). Někdo by mohl namítnout, že jsou to slované, že nás osvobodili, ale vděku bylo 60 let a krom toho osvobodit nás, podle tehdejší dohody, měli Američané. Jen Bůh (ať už je to cokoli) ví, proč se to tak nestalo. Minimálně já nevím, proč se Američané zastavili u Plzně. Kdo ví, jak by to tu dnes vypadalo, kdyby došli tak daleko, jak bylo dohodnuto.

Tak ale teď je třeba se zamyslet, proč jsme teď na druhé straně barikády, když z Ruska nám teče ropa. Odpověď je pro mě v tom, že v Americe vidíme silnějšího spojence, ale je to mu skutečně tak? Při válce, která by nám hrozila, jaderné válce se rozdíly technologické mažou, až na jednu kouzelnou věc a to je americký protiraketový deštník. Kouzelné na tomto deštníku je jedna věc, posouvá oblast výbuchu jaderné nálože nad oblast Evropy a to pokud se nemýlím nad nás v tom je to kouzlo pro Američany a i když raketa bude sestřelena někde nad územím nějaké jiné země, stále to je v Evropě.

To musím přiznat, dává to Americe výhodu, ale je skutečně dobré, nechat Američany v Evropě rozmístit své jednotky, radary a rakety? Myslím, že my Evropané bychom měli zůstat neutrálním místem. Evropa nemá konflikty vyhrocovat, ale uklidňovat, Evropa má za sebou bouřlivou historii a je na nás, aby budoucnost byla klidnější.

Můj článek se jmenuje politický východozápad z jednoho prostého důvodu. Byli jsme s Rusy a nežilo se nám nejlépe, jsme s Američany a žije se nám slušně, ale za jakou cenu? Vystavujeme se riziku, které je sice jen potencionální, ale přesto tu je. A kdo z nás může říct, že stojí o riziko, o zbytečné riziko? Musíme si v tomto sporu zachovat nestrannost a pomáhat, respektive umožnit to samé, jak Rusům tak Američanům nebo nikomu. Za dob komunismu jiná možnost nebyla, nebyla volba komu pomoci, teď je. Není čas odplaty za dobu represí, je čas smiřování.

V takových to konfliktech by jsme si měli zachovat tvář. A nelézt do pozadí nikomu tím, že budeme v popředí jeho zájmů. My Češi se musíme naučit, že i když nejsme plně soběstačným národem, musíme být hrdým národem, který za sliby, za pochybné sliby, o deštnících nesmí nasadit životy. Nejsme tu od toho, abychom řešili problémy jiných, jsme tu od toho, abychom si vyřešili svoje vlastní problémy a dokud nebudou vyřešené a my nebudeme plně soběstační, nemůžeme nikomu pomáhat.

Byli doby, kdy Československo patřilo mezi 10 nejvýznamnějších a nejmocnějších zemí (bylo to sice před 2. sv. válkou, ale i tak je tato doba je pro nás podstatná). A tehdy jsme se nikomu nemuseli klanět. Od toho sice uplynula spousta vody, ale podstatné je, že se historie opakuje a nechceme-li, aby se opakovala v náš neprospěch, musíme (ano musíme) být neutrální zemí, která buď pomáhá všem stejnou měrou a nebo nikomu. Nechceme přeci, aby se naše děti učili o národu, který byl na našem území a byl takový jako, když se řekne “Kam vítr tam plášť.”

Jediná cesta je nepomáhat nebo pomáhat oběma stejně, ale pro mě je jasná varianta nepomáhat. Nebudu se ponižovat před spojenými státy a ani před rusy a nechystám se bojovat jejich válku. Bojovat pro svou vlast a svobodu považuji za správné, ale ne za moc, slávu nebo pro peníze jiných.

A na závěr jeden citát:

(Karel Čapek)
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.