zygota ?

"Je pravdivé, bez výmyslu, jisté a velmi skutečné: To, co je dole je jako to, co je nahoře, a to co je nahoře je jako to, co je dole; těmito věcmi se uskutečňují zázraky jedné věci.A jako všechny věci jsou JEDNO a pocházejí z JEDNOHO prostřednictvím JEDNOHO, stejně tak všechny věci jsou zrozeny z této jediné věci její úpravou.Slunce je tomu otcem a měsíc matkou. Vítr to nosil ve svém břiše. Země je tomu živitelkou a receptakulem.Otec všeho, Thelesma universálního světa, je zde.Jeho síla čili moc zůstane celá, jestliže je přeměněna v zemi.

Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a s největší dovedností.

Vystupuje ze země a sestupuje z nebe, a nabývá síly nejvyšších i nejnižších věcí.

Tímto prostředkem dosáhneš slávy světa a veškerá temnota od tebe uprchne.

Je to síla, síla všech sil, neboť přemůže

A co chimérismus?

Chimérismus je jev, při kterém dvě nezávisle oplodněná vajíčka, tedy dvě různé zygoty (které podle článku prý musí mít duši, cituji: "v zygotě lidská duše musí být přítomna") se spojí a dají vzniknout jedinému člověku s jediným tělem a jedinou myslí, který však má buňky z obou původních zygot (je tedy v jistém smyslu svým vlastním sourozencem). Co teď? Má snad tento člověk ze dvou zygot, ze kterých vznikl, dvě duše (a jak to pak bude s jeho posmrtným životem )?

Nebo se snad obě duše spojily v jednu? A jak takové spojování funguje?

Anebo se jedna z duší někam ztratila? A která? A proč by se měla ztrácet duše, která je prý tak odolná, že (podle článku) "je schopná po zániku těla samostatného života" - a v tomto případě navíc ani žádná ze zygot nezahynula?

Re: A co chimérismus?

Takový jedinec pak nutně musí trpět rozdvojením osobnosti

Všechno špatně

Já bych řekl, že se pletete, ale nevím, jestli mám dostatek síly, vysvětlit vám proč. Největší chyba asi je, že matláte dohromady vědecké a teologické úvahy, přičemž ty druhé se snažíte obhajovat pomocí principů vědeckých zatímco ty prvé se snažíte ohýbat pomocí principů náboženských. Podle vašich úvah má tedy nejspíš i vajíčko a spermie po půlce duše před jejich splynutím, že? Vlastně ne, duše je nedělitelná. Takže vajíčko i spermie má každé svoji duši a jedna druhou vykopne, patrně dojte ke střetnutí, kdy se každá duše ohání se svým chromozómem X nebo Y.

Ale teď trochu vážně. Nikomu nenutím svoji představu, ale můžete se nad ní alespoň zamyslet. Tělesná schránka je pouze obal na duši, v tom se doufám shodneme. V čem už se asi neshodneme je, že duše sídlí v každé buňce. Podle mě je projevem duše vědomí. A vědomí ke svému fungování potřebuje speciální orgán, a to je mozek. A stejně tak jako nabývání vědomí se děje postupně, tak i zabydlování se duše v tělesné schránce neproběhne najed

Re: Všechno špatně

najednou. Nutná podmínka pro vstup duše do člověka je existence aspoň jedné nervové buňky, spíš ale už mírně vyvynutá centrální nervová soustava. Oplodněná buňka tedy není člověk. Není to ani buňka několikrát rozdělená. Ten okamžik se v podstatě nedá stanovit, ale určitě to není hned po oplodnění.

Také si myslím, že se do toho

sám zamotáváte - viz. příspěvek o siamských dvojčata. Navíc jsem si přečetl ty minulé články a obhajobu koncepce, a to má taky spoustu mezer. Proto jsou představy, které popisujete, už překonané, a nověji se pro těhotenství (vznik lidské bytosti) považují jiné časové hranice. Ještě k tomu, že oplodněné vajíčko = lidská bytost... možná zjednodušeně uvažujete jenom ve dvou rovinách - životaschopné oplozené vajíčko=budoucí lidské tělo vs. mrtvé oplozené vajíčko, jenže ono je to daleko složitější. Není buď a nebo...existuje škála přechodů a docela by mě zajímalo, kde přesně vidíte tu hranici a kde je přítomna duše. V zygotě s poruchou karyotypu, která umožňuje narození životaschopného, byť těžce defektního jedince? V defektní zygotě, která vede ve 100procentech k úmrtí ve formě samostatně neživotaschopného plodu? V zygotě, která odumře po několika dnech ve stadiu blastocysty? Co když zygota ani nepřekoná své vlastní stádium?

Re: Také si myslím, že se do toho

A ta siamská dvojčata...prostudujte si pojem "monstrum duplicium asymmetricum". Má duši parazitický jedinec vyrůstající z břicha autozita? Parazit ve formě shluku tkání? Jsem zvědavý, jak na to klasická filozofie nahlíží. Že by s tím ve starověku při omezených znalostech vůbec nepočítali?

moc sem tu slataninu nepochopil

o co ze autorovi presne jde? Je to nejaky intelektualsky pokus o humor? Je to vyrypovani do krestanu nebo naopak jejich obhajoba? Je to plne jakychsi zmatenych filosofickych pojmu, ktere se michaji s medicinskymi pojmy az z toho vznikne naprosto nesrozumitelny gulasek. Nechapu o cem se filosofove a teologove ve svych stredovekych debatach vubec dohadujou, medicina je o 500 let napred.

Duse je jen berlicka, kterou si vymysleli lide, aby unikli pred strachem ze smrti. O lidskem vedomi se neda hovorit predtim, nez je zcela ukoncen vyvin mozku. Zaklad je hotovy v pozdejsich fazich tehotenstvi, ale myelinizace je dokoncena az nekdy po narozeni.

Re: moc sem tu slataninu nepochopil

Znáte něco jiného, než o té berličce?

Nechtěl byste raději jít dělat něco užitečného?

A co siamská dvojčata?

Obávám se, že místo toho, abyste si pomohl, jste si zadělal na ještě větší problémy.

Jednoduchá otázka: jak je to se siamskými dvojčaty? Má každé svou duši, nebo mají jednu společnou?

Pokud by mělo každé siamské dvojče svou vlastní duši, pak - protože sdílejí jedno tělo, a to mnohdy radikálně (např. sestry Abigail a Brittany Henselovy) - to přímo vyvrací tuto zásadní ideu vašeho článku: "Díky jednoduchosti má však duše jednu vlastnost - nevyskytuje se v nějaké konkrétní části těla, ale je přítomna v každé části těla celá."

Varianta s jedinou společnou duší je snad ještě horší: protože mnohá siamská dvojčata lze oddělit, vyplývá z toho, že buď budou mít i po oddělení společnou duši (hodně štěstí s obhajobou této varianty), nebo jednomu z nich, podle vás, "vznikne" nová duše (hodně štěstí s rozhodováním, kterému, a obhajobou toho, že ten člověk získá duši třeba až uprostřed života).

duse je dimenze

nevznika, nezanika, nedeli se, pouze se promita nebo nepromita

tak jako dlouha hul z urciteho uhlu pohledu nedovoluje urcit svou delku, tak ani dimeze duse z naseho uhlu pohledu (perspektiva ctyrrozmerne vnimaneho vesmiru) neumoznuje jeji presnou definici