Paroubek slibuje změnu, ale čeho?

Pravděpodobně v ozvuku voleb v USA, kde se slovo změna stalo mantrou všech kandidátů, slibuje ČSSD voličům totéž: ZMĚNU. Jenže Paroubek už neříká, co tou změnou myslí, kromě děsivých nekonkrétních  frází, které se v té či oné podobě opakují volby co volby. Občas to doplní replikou o upřímnosti nebo slibem, že budou pracovat - jak nečekané a převratné.

Hlavne, aby nepredjizdel a platil mytnewww.cssd.cz Samozřejmě - budou to dělat jinak než ODS, úplně obráceně, takže se do... řekněme cíle dostanou z druhé strany. Vlastně zůstane všechno při starém, jen rub stejné mince. A to je také jediná naděje. Ostatně, kdo by čekal něco převratného od člověka, který na jednání o možných povolebních konstelacích tasil otázku: A co z toho budu mít já?

V USA kandidáti slibují, že se budou snažit narušit zaběhané a zkostnatělé postupy ve Washingtonu, která dělají v očích veřejnosti z politiky stolní hru v rukách politické elity a lobbyistů. U nás je to jen volba mezi Paroubkem a jeho suitou a Topolánkem a suitou. Takže podle čeho se vlastně rozhodujeme? Nejčastěji je to zřejmě pocit, nebo soubor pocitů, že tihle jsou lepší. Že jsou nám bližší svým slovníkem, nebo lépe naplňují naší představu politika. Nebo naopak záleží na tom, které straně přeteče dřív jímka na exkrementy. ODS nyní stihla přímo průjmová lavina.

Jistěže, existují pragmatické důvody. I já jsem si například myslel, že volím podle peněženky, ale při konečném součtu se to nejspíš ani nepozná. Snad jen, že státu odevzdám přímo méně peněz, celkově ale nula od nuly pojde. Nevím ale jak dlouho mi vystačí útěcha, že je to "filosoficky" lepší.Všichni nadávají na zanedbatelné poplatky u lékaře, ale zdražování benzinu a elektřiny přejdou bez hlesu, ačkoli jde za rok možná o řádově vyšší částky. V zahraničí jsou někdy spotřebitelé mnohem citlivější, ale mi přeci jen tolik nejezdíme.

Jako jednu z nejlegračnějších replik jsem vyhodnotil, že ODS je stranou pro bohaté a tedy ČSSD pro obyčejné lidi. Jen je divné, že sociálnědemokratický ministr financí pak odpouští miliony na daních hoteliérovi u nějž se pořádá svatba předsedy strany, Kolika lidem ministerstva takto daň odpustí? Známé jsou i speciální zákony, které jen tak mimovolně umožní vydělat některým magnátům stovky milionů korun a oni pak ukápnou nějaký ten milion na dobře utajenou nadaci, tedy občanské sdružení paní manželky ex-Paroubkové. Barošovo angažmá ve volebním dresu ODS a absolutně bez souvislosti slíbená desetimilionová dotace na jeho čutálistickou akademii v režii Vlastimila Tlustého a s garancí nyní tak dramaticky rozohněného premiéra Topolánka, je jen opět druhou stranou stejné mince. Ostatně Topolánek ukapává almužny pře pořádání golfových turnajů. Ve výsledku pak vypadá, že mecenáš na každou korunu na charitu musí získat tisícovku na ušetřených daních.

Opravdová změna by spočívala někde v oblasti zadávání veřejných zakázek na všech úrovních a při rozdělování rozpočtu. Tam náhle bez rozdílu stranické příslušnosti vládní činitelé, kteří jsou právě u moci, zjistí, že potřeba v tom a tom případě postupovat zrychleně, nebo vymýšlet podmínky tak, aby je splňoval jen jediný partner. Strany se navíc po celý rok chovají ke státní kase jako k přidělenému reprefondu, z něhož si kromě stereotypně se opakujících mandatorních výdajů štědře přispívají na sebepropagaci a na budoucí kampaně, což ovšem po mocenské výměně u protivníka z opozice ostře odsuzují.

Změna by spočívala i v tom, že by se důležité posty ve státní správě nerozdělovaly podle politického klíče. Jenže zatím nastávají vždy po volbách noci dlouhých nožů, protože se na mnoha místech rozdělují peníze.

Změna by spočívala v tom, kdyby politici dali před volbami konkrétní sliby. Místo toho jeden sliboval, že pro nás bude pracovat a druhý po volbách litoval, že dal tak konkrétní sliby a začal se vymlouvat na koalici. Nyní Topolánek ujišťuje, že všechno dělá s vládou pro lidi a Paroubek slibuje změnu.

Takže změny se nedočkáme. Ale máme, co si zasloužíme. Jinak by ti, co tuší, že se to dá dělat jinak, že by se to mělo dělat jinak, museli jít do politiky a přitom se nenamočit. A ti co volí by se nesměli bát, že když to nehodí jedné z dominantních stran, tak jejich favorit stejně propadne. Navíc tu máme neblahou zkušenost s Unií svobody a čerstvě se Stranou zelených, které také slibovaly nový styl, aby skončily ve škarpě malých sviňárniček a sbírání menších či větších drobtů z hostiny mocných či zavedených stran.

Není rozhřešení. Mojžíš vodil svůj lid desítky let po poušti, než mohl vstoupit do země zaslíbené. My se musíme brodit tím svinčíkem, dokud nám to nebude vadit natolik, že s tím nebudeme chtít něco dělat, ne v nějaký den D, ale každý den. Jinak si budeme užívat to, co tady máme.