Malá bajka o velkém praseti

Bylo nebylo prase. Tedy určitě bylo, ono je a vždy nějaké bude a bude mít různá jména a různé legitimace. Prostě prase.

A za pade dovnito napíšu jakékoli jméno (o:autor

A to prase bylo lačné a chtivé. Odstrkovalo jiná prasata od koryta, aby mělo víc než ostatní. Prase milovalo bahno a hnůj hlavně proto, že ho mohlo rozhazovat. Nejenže tak kdekoho ušpinilo, při troše štěstí mnohé oslepilo.

A prase to bylo i velmi prohnané. Když na něj šláplo prase větší, tak ublíženě kvičelo. Když narazilo na prase menší, nevybíravě ho zahnalo kvičením hlubším, pompézním a pohoršeným s nafouklou tlamou a poulením očí.

A praseti se dařilo. Rostlo a nadýmalo se. Prase bylo se sebou náramně spokojené. Dobře si všimlo, že je zdaleka největší a všichni mu jdou raději z cesty, takže se vždy pohodlně rozvalilo u koryta a chlemtalo a chlemtalo. Někdy také s radostí poučovalo malá podsvinčata, že když budou hodná a chovat se k němu uctivě, také se budou jednou mít dobře jako ono samo. Byla to opravdu děsná svině.

A všimli si toho i jiní.

A tak nakonec prase skončilo na stříbrném podnose s rajčetem v tlamě...

A poučení? I autor bajky může být beznadějný optimista.

Hezkou neděli všem