Islám? Kam s ním

Podle muslimského kalendáře se píše rok  1429 a není to rozdíl jediný, který dělá z nejmladšího výhonku židovské víry v jediného Boha nesnášenlivého adolescenta. Křesťanství na tom nebylo o mnoho lépe v našem 15. století. U nás například dohořívaly ničivé husitské války provázené nemalým náboženským fanatismem a Evropu teprve čekala Třicetiletá válka dvě století později. Praktikovaly se klatby a upalování kacířů. Je to v tom kus nadsázky, ale islám možná potřebuje těch pár století, tedy ani ne tak islám a potažmo Korán, jako jeho jediný zdroj, ale společnost věřících určitě.

Podivná logika dnešního islámuFlickr.com Bible je také problematickým vodítkem a kromě dvojznačných možností výkladu, komplikovaných staletími nevalných překladů, se hemží příběhy schvalujícími vyhlazování ve jménu božím. Přesto se nakonec i křesťanství reformovalo a dnes zdůrazňuje lásku a právo na život a staví se proti násilí.

Islám zatím dýchá středověkem. Povinné zahalování žen, jejich kamenování, obřezávání a vytěsňování z veřejného života, moderního člověka o líbezné tváři islámu moc nepřesvědčí. Když k tomu přidáme vyhlašování rozsudků smrti nad jednotlivci i celými národy za to, že se někdo dotkl proroka, nebo udělal vtípek na jeho účet, tušíme, že je něco špatně. A v okamžiku, kdy rodiny velebí své syny a dcery, kteří se odpálili s výbušninou na těle a vidíme dětské pořady velebící terorismus, zůstává rozum stát, že někdo v tomto století může i u nás k islámu konvertovat.

Mnozí muslimové proto upozorňují na lepší  tvář islámu a vybírají z neméně rozporuplných súr proroka Mohameda, ty které zdůrazňují slova o lásce, slitování a milosrdenství a většinou pomlčují o tom, jak prorok stínal hlavy, nechal znásilňovat ženy a krást majetek svých protivníků. 

Samozřejmě, že i islám, podobně jako jiná náboženství se snaží především nastolit soulad souvěrců. Zatímco křesťanství je spíše apelem na jednotlivce, aby žil v souladu s desaterem. Korán už vykazuje známky nemalého sociálního inženýrství, kde se odstraňují praktickými předpisy zdroje konfliktu uvnitř komunity, pramenící ze závisti a chtíče. Proto nejen ono zahalování a segregace žen, které jsou pojímány do značné míry jako majetek, ale i povinné přerozdělování majetku ve prospěch chudých. Mešity hrají nemalou úlohu v oblasti sociální i v oblasti vzdělání a díky tomu i islamismus zesílel v mnoha arabských sekulárních režimech.

Dnes se v muslimských zemích objevuje volání po reformě islámu, je však jen slabé, protože především arabský svět má řadu jiných problémů. Na jedné straně je korumpován obrovským bohatstvím v podobě ropných zásob, které nenutí srdce islámu k nějakým reformám a umožňují mu blahobytné zahnívání. Na straně druhé se muslimové cítí dobýváni Západem a jeho životní stylem a tak jsou jejich tradice, víra a identita asi poslední baštou vášnívé obrany. Přestože se svět vyvíjí, tlaky na proměnu úlohy ženy v muslimské společnosti, tlaky na proměnu vztahu jedince a státu, jsou mizivé. Proto se objevují i vzdělaní muslimové, kteří raději demonstrativně přestoupí k jiné víře (což je neodpustitelný zločin pro ostatní muslimy), podobně jako nyní syn jednoho ze zakladatelů Hamasu.

Na Youtube najdete výpovědi těch, kteří islám, jako svou původní víru kritizují. Vyprávějí o tom, jak byli vychováváni od mala k nenávisti ke všemu západnímu a je o jejich šoku, když si udělali širší obrázek.

Samozřejmě, že muslimové jsou normální lidé, kteří milují své děti a život. Ale je otázkou, nakolik existují umírnění muslimové, kteří nevidí v lidech, jako jsem já zplozence opic a prasat – což je běžné označení křesťanů a židů – při kázání v mešitách. A nedejte se zmást tvrzením o umírněných muslimech, jistě že jsou ale... Ale tuším, že to byla nějaká britská televize, která ukázala jednoho z takových umírněných, který oficiálně odsoudil únosce letadel z 11. září 2001, ale zanedlouho jej natočili v mešitě, jak mluví o velkolepé a skvělé skupině mučedníků.

Rovněž se stačí podívat na různé muslimské weby, které jsou i v češtině a to hlavní, co si odnesete, je, že být muslimem, rovná se nenávidět USA a Izrael. Obrany zahalování z pera českých muslimek pak působí spíše komicky, ale je to jejich volba. Nicméně je děsivé, jak se v Evropě rozmohly snahy muslimských komunit o implementaci muslimských předpisů a některých zvyků do právního řádu. Muslimští radikálové, často vyhoštění ze svých mateřských zemí si často vrchovatě užívají svobody slova v zemích, které jim tak ochotně poskytly azyl. Místo vděku je však častují urážkami a hrozbami a aktivně podporují různé teroristické buňky, které mají výhradně politické cíle.

Kam tedy s islámem? Chce to čas, je to na muslimech. Na nás je, aby jsme si tváří tvář islámskému radikalismu, ale i jiným extrémům, lépe uvědomovaly vlastní identitu a hodnoty, na nichž je založena a jimž se někdy až nevědomě těšíme.