Dominoefekt – vzhůru po šikmé ploše dolů

Prý je všechno jinak než za Velké hospodářské krize. Burzy se propadají, ale prý se to teď zvládne. V Evropě se znovu objevují strany s rychlými recepty, ale prý to bude dobré – jiné než po roce 1929.

Už to začalo?Flickr.com

Historici se přou o to, jestli Velká krize v minulém století připravila půdu pro nástup nacistických a fašistických režimů v Evropě a vyústila ve 2. světovou válku a šíření krvavých bolševických režimů. Dnes by to mělo být jinak, ale burzy se propadají. 

Čína míří sebejistě k pozici nejsilnější světové velmoci. Rusko znovu demonstruje imperiální ambice a vojenskými nácviky naznačuje, že bude podporovat diktátory, jako je venezuelský prezident Hugo Chávez. Na starém kontinentě je nemohoucnost starých demokracií konfrontována mimo jiné i s narůstajícími problémy s imigranty, na nichž sílí populistické či dokonce neonacistické strany a hnutí. Volby v Rakousku jsou poslední – ne jediný příklad. V nových demokracií v bývalé sféře Sovětského bloku se kromě toho objevuje resentiment po dobách reálného socialismu s tím, jak nové elity uvízly v sítích korupce a mafiánské politiky plundrování veřejných zdrojů. 

Různí ekonomové nás dnes ubíjejí slovy jako globální trhy, bankovní deriváty. Obávám se, že tomu nikdo nerozumí. Nicméně strach je hmatatelný a v různých průzkumech se ukazuje, že lidé se už bojí o své peníze. Většina ani nevěří, že by pomohla v USA plánovaná státní intervence. A když plán narazil v Kongresu – reagovaly burzy po světě dominoefektem – začaly padat. Znamená to, že lidé o jejichž peníze jde v první linii – velcí hráči – zjistili, že stát (a tedy všichni) nezaplatí jejich nadhodnocené zisky. 

Kongresmani, kteří plán odmítli mají pravdu, lepší je nechat položit velké finanční ústavy, než zadlužovat příští generace. Trhy jsou dnes černá díra a je-li důvěra otřesena – spolykají cokoli. Lepší je nechat je padnout s jejich deriváty rozkostičkovanými na různé balíčky a rozprodané ve virtuální síti globálních trhů. Lidé budou dál pracovat a platit své půjčky, jen velcí akcionáři mohou zapomenout na své vyšroubované virtuální bohatství. Bude rozhodně spravedlivější než nechat zase zaplatit všechno všechny. 

Protože ten opravdový dominoefekt se spustí, až když se dotkne našich peněženek. Tisícovka v obyčejné peněžence lidí je mnohem důležitější, než miliarda v něčím portfoliu. Neodrazí se totiž jen v obchodech ale i v myšlení miliard lidí. Budou volat po větších jistotách a obětují s radostí nějaké ty svobody. Objeví se noví Hitlerové s rychlými a konečnými řešeními, ostatně existují už dnes, ještě před pár lety to byly jen komické bojůvky obklopené přesilou policejních těžkooděnců, dnes se začínají prosazovat na politické scéně.

2. světová válka je dnes pro většinu něčím vzdáleným, něčím o čem se točí historické filmy. Zdá se nám, že už se něco takového nemůže opakovat, že jsme lepší a rozum zvítězil. My to přece nechceme. Lidé si totéž namlouvali nejen před 2. světovou válkou, ale i před tou první. Málokdo si také uvědomuje, že Německo, které rozpoutalo obě války, nebylo zdaleka nejmocnější zemí své doby. Všichni nad ním měli převahu - papírovou.