Vina Marxe a sociálních demokratů za 1. světovou válku i covid-19!

Titulek připadá zcela absurdní! Vždyť K. Marx zemřel 31 roků před vypuknutím světové války v roce 1914; natož aby se podílel na pandemii covidu-19… Existují však nezvratné důkazy,...

že vývoj evropské části západní civilizace mohl mít mnohem kulturnější variantu, ve které by se 1. světové válka nekonala a civilizovanější by byl i následující vývoj! A lze spolehlivě prokázat, že onu humánní variantu zmařili K. Marx a jeho souvěrci, kteří byli – až do vzniku první komunistické strany v Rusku v roce 1918 – organizováni v sociálně demokratických stranách! Marx a jeho sociální demokraté tehdy zdeformovali vývoj evropské ekonomiky i společnosti natolik, že vyústil v 1. světovou válku a následně i v další společenské tragédie! A důkazy jsou drtivé…

Nadějné období 1. průmyslové revoluce

Se vznikem trhu a počátkem 1. průmyslové revoluce se formovaly a rozvíjely tři typy ekonomických subjektů, přičemž každý z nich generoval své charakteristické vlastností

1) Tradičním typem byla ekonomika spolková, kdy např. církve vlastnily polnosti a lesy, obce vinohrady, a města, (popř. stát) provozovaly polici, justici, vězeňství, infrastrukturu apod. Tento typ vyžadoval od zaměstnanců loajalitu a charakteristicky – tzn. že ne vždy či stoprocentně – generoval protekci (mj. dle náboženské víry, politického názoru či příbuzenského vztahu) případně korupci (mj. při konkurenci o pracovní místo); avšak neúčastnil se tržní konkurence.

2) Na tradice středověkých cechů a živností navazovalo a prosazovalo se flexibilní a predátorské podnikání privátní, disponující startovním kapitálem. Tento typ podnikání charakteristicky generoval egoismus, bezohlednost, nepoctivost a bezpráví, poněvadž tyto praktiky byly na trhu konkurenční výhodou!!! Zmínit lze až 16. ti hodinovou pracovní dobu, nespravedlivě nízké mzdy zaměstnaných dělníků, žen i dětí, šizení kvality výrobků, korupci v boji o veřejné zakázky, majetky apod.

3) Současně se sdružovali – a na tradice ranných křesťanských obcí i středověkých cechů navazovali – občané, kteří se oprošťovali lidských nectností jako sobectví, závist, lakota, nepoctivost, podezíravost, proradnost apod. Takováto komunita pak byla schopna spojit finance a zřídit i provozovat výrobní, spotřební či finanční družstvo a na trhu úspěšně konkurovat privátním subjektům. 14 března 1761 tkalci ve skotském Fenwicku založili tkalcovské a následně i spotřební družstvo Fenwick Weavers’ Society (1) a v roce 1830 fungovalo na území Británie již několik stovek podobných společenstev. O různé družstevní modely (vycházející z tradic ranných křesťanských obcí) se pokoušeli již R. Owen (2) a Ch. Fourier (3). Realističtější byli následně „anarchista“ P.J. Proudhon (4), historik a politik L. Blanc (5) a právník a filozof F. Lassalle (6), Profesor ekonomie Ch. Gidé (7) přišel dokonce s projektem družstevních republik.

Do družstev se sdružovaly fyzické a právnické osoby i za účelem realizace významných projektů, o které neměl zájem privátní ani státní sektor. V Čechách tato družstva c(společenstva) vybudovala do konce 19. stol. stavebně tak náročné projekty jako Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu či Posázavský Pacifik (železnici Praha – Čerčany/Dobříš).

Družstevní typ podnikání navíc charakteristicky generoval demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost, poněvadž šlo o funkční podmínky! Současně zde vznikal fenomén, který znají mj. sportovci, tzn. týmový duch čili týmová spolupráce. Francouzský ekonom a politik L. Blanc navíc dokazoval, že družstvo je subjekt, kde každý pracuje dle svých schopností a je odměňován dle svých potřeb. Družstevní sektor tak byl vůči privátnímu konkurence schopný a zároveň humánnější, spravedlivější, stabilnější i populárnější; a evidentně perspektivnější!... (8)

Politická podpora družstevního podnikání Mimořádně významný počin realizoval filozof a právník F. Lassalle, který v roce 1863 zakládá Allgemeine Deutsche Arbeiterverein (9) Jeho Všeobecná asociace německých pracujících se stala první politickou stranou s programem státní podpory pro financování vzniku „výrobních asociací“ (výrobních družstev) (10)., neb jejich zakladatelům často chyběl startovní kapitál.

A když se mj i stoupenci družstevního podnikání z 12 evropských zemí plus USA a Ruska shromáždili 28. září 1864 v Londýně, aby zde založili Internacionálu jako světovou organizaci pro politickou a společenskou podporu družstevnictví, rýsovala se perspektiva, že na Západě bude tato populární, efektivní i kultivující forma ekonomiky v souboji s privátní konkurencí postupně dominovat. Bohužel se tak nestalo; a mj. i proto, že 28. září 1864 trávil v Londýně své vyhnanství 46. letý novinář K. Marx…

Destruktivní praktiky marxistů v období 1848-1914

Rozpolcení dosud jednotného družstevního hnutí Osudový zvrat odstartovalo samotné vydání Komunistického manifestu v roce 1848!!! Marxova analýza i kritika kapitalismu totiž byly racionální i cenné a jeho poznatek – „Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“ (11) – objasňuje dokonce i dnešní souvislosti mezi covidem-19, konfliktem na Ukrajině i výbuchem Nord-Streamu s energetickou krizí; Všechny 3 krize totiž měly predátorský ekonomický motiv...

Na druhé straně se Marx až trapně mýlil v roli proletariátu – čili deptaném antagonistovi kapitalistické epochy – jako v protagonistovi vzniku epochy nové. Nebyli to totiž otroci, kdo svrhnul otrokářství a zasloužil se o feudalismus; a nabyli to ani nevolníci, kdo způsobil pád feudalismu a nástup kapitalismu.

Marxova prostá idea revoluce a násilného převzetí privátní ekonomiky však rychle rozštěpila, a tím osudově početně oslabila dosud jednotnou masu družstevních intelektuálů i aktivistů! Pro novopečené „vědecké komunisty“ se navíc stali stejným nepřítelem kapitalista i družstevník, a proto bezohledně – nejčastěji formou nepřátelského převzetí – likvidovali veškerou politickou reprezentaci družstevnictví, nezbytnou pro jeho efektivní rozvoj!

Nepřátelské převzetí Internacionály marxisty Německý exulant K. Marx byl v Londýně svými sympatizanty přemluven k účasti na jednání (12) a aniž vystoupil v zahajovacím ceremoniálu, byl (jako novinář) zvolen předsedou organizačního podvýboru. Jeho jednání se konala separátně v Marxově domě, kde se členové podvýboru vzdali kolektivní práce a vypracováním dokumentů pověřili samotného Marxe… Ten „nezklamal“, takže do Internacionály pronikli jeho kumpáni včetně B. Engelse, kteří stoupence družstevnictví (mj. Proudhona a Bakunina) stigmatizovali jako „anarchisty“ a na kongresu v Haagu roku 1872 je z Internacionály jednoduše vyloučili. Následně vzniklé frakce – marxistická a družstevní – pak po peripetiích zanikly v roce 1876 respektive 1877. V roce 1889 zakládá B. Engels spolu s „anarchisty“ (zřejmě kvůli financování) 2. Internacionálu. Jejího 3. kongresu v Curychu v roce 1893 se mimořádně zúčastnil sám B. Engels a 12. srpna dokonce pronesl závěrečný projev. Předcházelo tomu ovšem přijetí „Curyšské rezoluce“, která z 2. Internacionály definitivně vyloučila „anarchisty“... Přicházeli noví členové jako Lenin, Trocký, R. Luxemburgová a 2. Internacionála zůstala výhradně marxistickou. Zanikla v roce 1916 poté, co její členové v parlamentech v roce 1914 odsouhlasili národní zbrojní programy, což byla jedna z příčin 1. světové války!

Likvidace ADAV marxisty Po založení Všeobecné asociace německých pracujících v roce1863, nabídl F. Lassalle členství ve straně i svému příteli K. Marxovi. Ten zdvořile odmítl (ale na „důkaz přátelství“ požádal Lassalla o půjčku 20 liber). Svého kumpána v ADAV, W. Liebknechta, pak Marx dopisem varoval, aby proti Lassallovi otevřeně nevystupoval, ale aby ho ani nepodporoval. Lassalle však pouhý rok po založení strany umírá (smrtelně zraněn v souboji) a ADAV provázejí zmatky; nicméně družstevní program v ní dominuje.

Proto v roce 1869 Marxovi soudruzi W. Liebknecht a A. Bebel zakládají Sociálně demokratickou dělnickou stranu (SDAP) a v roce 1875 likvidují ADAV sloučením obou stran na společném kongresu v městě Gotha. Přijatý program, ostře kritizovaný Marxem, byl sice vítězstvím lassallovců; avšak nový společný název, Socialistická dělnická strana Německa (SAPD), symbolizoval revoluční převzetí moci a nová strana je v roce 1878 parlamentem zakázána…

Marxovy prsty sahaly i do Francie., kde zeť K. Marxe, P. Lafargue – po vypracování programu, na němž se podíleli i samotní Marx a Engels – zakládá se svými souvěrci v roce 1883 marxistickou Francouzskou dělnickou stranu.

Sociálně demokratické strany jako totalitní nástroje reformního marxismu Po pádu Bismarcka se „socialističtí dělníci“ přejmenovávají na Německou sociálně demokratickou stranu. SPD s programem reformního marxismu (zestátnění ekonomiky po vítězství v demokratických volbách). Členové družstev jsou v marxistické SPD vřele vítáni (neb disponují penězi!!!); avšak aktivisté i teoretikové, propagující družstevní formy podnikání (jako E. Bernstein či K. Kautský), jsou stigmatizováni – tentokrát jako revizionisté – a z SPD nekompromisně vylučováni. Marxismu se němečtí sociální demokraté zřekli až na sjezdu v Bad Godesbergu v roce 1959.

Zakladateli i vůdci ČSSD byli v období 1878-1920 rovněž marxisté (Zápotocký, Hybeš, Šmeral). Marxismu se ČSSD oficiálně vzdala až na sjezdu v roce 1930, čímž oficiálně změnila „revizionisty“ F. Modráčka a prof. J. Macka v respektované teoretiky družstevnictví a zaměstnaneckého akcionářství.

V roce 1900 založená britská Labour Party zestátnila po roce 1945 1/3 britské ekonomiky, která pak byla Majorem, Thatcherovou i labouristou (!) Blairem opět zprivatizována.

Zásadní podíl Marxe a marxistů na deformaci vývoje evropské civilizace v období 1848-1914

1) Rozštěpení – až do vydání Komunistického manifestu roku 1848 – jednotného (!!) lidského potenciálu na „vědecké“ revoluční marxisty a „nevědecké“ evoluční socialisty dramaticky snížilo počet družstevních aktivistů, kteří navíc čelili přirozené privátní konkurenci i marxistické sabotáži.

2) Důsledkem marxisty způsobeného personálního deficitu bylo osudové zpomalení početního nárůstu družstev v kritické fázi počátku 2. průmyslové revoluce! Družstevní podnikání prosperovalo spíše v oblastech, kde měla vliv katolická církev; viz italský družstevní region Emilia Romagna, vybudovaný do roku 1900. Obrovskou podporu dostalo družstevnictví od papeže Lva XIII., který v jeho demokracii a solidaritě viděl moderní pokračování prvních křesťanských obcí i zaniklých řemeslných cechů, a který v roce 1891 ve své Encyklice RERUM NOVARUM družstevní podnikání ocenil jako možnou alternativu kapitalismu: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“

3) Zpomalení početního nárůstu družstev (tzn. i souvisejícího objemu financí v tomto sektoru) zablokovalo regionální koncentraci družstev, která byla podmínkou pro následný korporátní vývoj družstevních podniků!!! Vzorová družstevní korporace se pak vytvořila až o 100 let později. Je jí španělská Mondragonská družstevní korporace (MCC), která vznikla postupným sdružováním družstev v rámci baskického regionu. Výrobní program MCC sahá od nanotechnologií až po stavbu mrakodrapů, přičemž MCC provozuje vlastní banku, sociální a zdravotní pojišťovnu, univerzitu, výzkumné ústavy apod. (13) Duchovním otcem MCC opět nebyl socialista, ale katolický kněz, který v roce 1956 s 5 nadšenci, založil malé družstvo Ulgor, vyrábějící naftová topidla.

4) Zablokování početního nárůstu družstev a jejich korporátního vývoje navíc osudově uvolnilo prostor pro početní potažmo korporátní expanzi privátního podnikání! Egoistický privátní sektor, fungující výhradně na principu zisku, pak zcela ovládl klíčové resorty, zejména těžbu surovin, energetiku, hutnictví a strojírenství Výsledkem byl i vznik vojensko-průmyslových komplexů, jejichž významnými zákazníky pro odbyt nových kulometů, tanků, letadel a válečných lodí, se staly státy, jejichž vlády si na obrovské zbrojní výdaje půjčovaly u privátních bank, které jim ochotně poskytly úvěry. Vypuklo horečné zbrojení, a vše vyústilo do 1. světové války.

V roce 1910 přinesl varovný postřeh francouzský generál François Oscar de Négrier, který konstatoval, že, „Finanční společnosti se domnívají, že je povinností vlád vést války, aby zajistily jejich zisky.“ (14) Podobné zájmy i vliv měl rovněž privátní vojensko-průmyslový komplex a jak později upozornil tehdejší ministr zahraničí Velké Británie, Sir Edward Grey, všeobecné horečné zbrojení podlomilo vzájemnou důvěru mezi státy natolik, že vyústilo do války: „Morálka je jasná: veliké zbrojení vede nevyhnutelně k válce; zbrojí-li jedna strana, musí zbrojit také druhé strany. Zbrojí-li jedna země, ostatní země ji uvádějí v pokušení agrese, jestliže zůstávají bezbranné... Každé opatření provedené jednou zemí je zaznamenáváno a vede k protiopatřením ostatních zemí... Obrovské zvyšování zbrojení v Evropě, pocit nejistoty a strachu vyvolaný zbrojením tak učinily válku nevyhnutelnou.“ (15)

Podíl Marxe a marxistů (organizovaných do roku 1918 v sociálně demokratických stranách) na této válečné tragédii – v podobě zablokovaní rozvoje družstevní ekonomiky, což vedlo k dominanci bezohledného privátního sektoru – byl sice nepřímý ale zcela zásadní a evidentní.

Evolučně deformovaný Západ je hrozbou pro civilizaci

Vývoj od roku 1917, je všeobecně znám. Zahrnuje vítězství marxismu v Rusku a následný nejničivější konflikt v dějinách, tzn. 2. světovou válku. Poté marxismus expandoval i ve východní Evropě, v Severní Koreji, ve Vietnamu a na Kubě. S koncem 20. století se však marxistické režimy zhroutily a jejich státní ekonomiky byly privatizovány. Výsledkem je, že privátní ekonomika Západu – charakteristicky generující egoismus, bezohlednost, nepoctivost a bezpráví – činí téměř 95 %, zatímco ekonomika družstevní – charakteristicky generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost – se podílí necelými 5 %,.

Vůbec však není vnímáno, že jde o závažnou evoluční poruchu západní civilizace, způsobenou marxisty! Přičemž konflikty a hrozby zplozené touto anomálií, varují před neadekvátním řešením. Ostatně i pandemii covidu-19, kdy na – s prakticky stoprocentní jistotou laboratorně vyrobený a úmyslně rozšířený – virus SARS-CoV-2 zemřelo více než 7 000 000 lidí, lze považovat za zločin privátního byznysu, který se „inspiroval“ mj. i zisky z prodejů antivirových programů, „řešících“ problémy, způsobené úmyslně vyrobenými viry počítačovými... Počítačoví kriminálníci totiž zůstávají v drtivé většině beztrestní a trestaní jsou uživatelé mj. tím, že si musí platit antivirové programy. A pokud by motivem covidové beztrestnosti byl i fakt, že SARS-CoV-2 zabíjel především komorbidní a přestárlé občany (takže finančně vzkvétaly mj. zdravotní a penzijní pojišťovny), pak by šlo již o zločinnou logiku i etiku fašistů.

Za zmínku stojí i selhání německých sociálních demokratů, za jejichž vlády (a v sesterské spolupráci s postkomunistickou Levicí) byl „zneškodněn“ renomovaný bojovník za covidovou pravdu a spravedlnost, právník R. Fuellmich. Německá tajná služba na Fuellmicha nasadila atraktivní agentku, jejíž „aktivity“ vyústily v obžalobu R. Fuellmicha z manželské nevěry a ze zpronevěry peněz (finanční přestupek Fuellmich popírá). Když se přidala obvinění z urážky novináře a vědců Kochova institutu, odletěl Fuellmich s manželkou do Mexika (které nemá s Německem dohodu o vydávání trestně stíhaných osob). Zde byl Fuellmichovi ukraden pas, a když šel na německou ambasádu pro nový, byl zde zadržen a nelegálně deportován do Německa, A s pouty na rukách byl nejenom v soudní síni, ale i ve vazební cele… Voliči sice vyhnali SPD a die Linke do opozice, ale škody i problémy zůstaly.

Následná „krize“ – v podobě zatažení Ruska do války na Ukrajině, viz Lavrov (16) – pak „ukončila“ veřejnou diskusi o covidu, a navíc přinesla obrovské zisky západním zbrojařským korporacím. Obnovila však dokonce i existenciální hrozbu jaderného střetu Západní Evropy s Ruskem a toto drama stále trvá…

Samotná OSN nic nezmůže

Ojedinělým příkladem respektu k družstevní problematice jsou USA, které prošly specifickým vývojem (a např. ještě dědeček prezidenta B. Obamy byl otrokem) USA totiž od roku 1964 uctívají měsíc říjen jako národní družstevní měsíc. Vyhlašuje ho vždy koncem září ministr zemědělství, který zdůrazní význam i úspěchy amerických družstev (mj. elektrárenská družstva. elektrifikovala téměř celý americký venkov), připojí vlastní slogan a vyzve po dobu října k náležitým aktivitám i ceremoniím. Loňský Družstevní měsíc USA probíhal pod sloganem „The Future is Co-operative!“ (17) Letošní aktivity byly zahájeny již v lednu a pod sloganem OSN – „The Co-operatives build a better World!“ S argumentem, že „Družstva budují lepší svět!“ totiž Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2025 jako Mezinárodní rok družstev (18)

Družstevní asociace ČR slavnostně zahájila Mezinárodní rok družstev 2. června (!!!), setkáním ve Fantově sále na Hlavním nádraží v Praze, kde o významu družstev pomluvili mimo jiné velvyslanec Velké Británie i předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu. (19) (20) O úrovni mediálního pokrytí i společenského vnímání akcí OSN i DAČR svědčí nejlépe následující fakt: Pro ČR je rok 2025 navíc volebním a o vstup do parlamentu usilovalo 26 subjektů včetně dvou sociálních demokracií (21); přičemž celkový počet stran a hnutí, jejichž členové kandidovali, byl minimálně 39, A přestože OSN význam družstevního podnikání deklarovala až polopaticky, tak se ani jeden z kandidujících subjektů k družstevní výzvě OSN nepřihlásil; natož aby toto téma využil ve své volební kampani!

Družstvo navíc není jedinou formou zaměstnaneckého podnikání, neboť sem náleží i zaměstnanecké akcionářství – zde je příkladem americký projekt zaměstnaneckého vlastnictví akcií ESOP (Employée Stock Ownership Plan) – nebo zaměstnanecké podílnictví (v s.r.o.).

Družstevní strana ČR jako druhý člen družstevní Internacionály!

Je zřejmé, že v ČR (i globálně) chybí autentický politický družstevní subjekt. Tzn. suverénní Družstevní strana, která by garantovala vnímání společenského i ekonomického významu družstevního sektoru a prosazovala jeho rozvoj. Současně by upozorňovala na ekonomické i společenské delikty privátního sektoru a zajišťovala jejich spravedlivé a civilizované řešení. A samozřejmě by usilovala o vznik Internacionály Družstevních stran.

The Co-operative Party Družstevní strana ČR by přitom nebyla premiantkou, protože britští družstevníci již v roce 1917 založili the Co-operative Party! (22) Důvodem jejího vzniku bylo, že válečná vláda, ve které byli i labouristé, poškozovala družstva (ve srovnání se soukromým sektorem) finančně, ekonomicky i personálně. Družstevníci se tehdy rozhodli pro politické řešení… V loňských parlamentních volbách 2024 britská Družstevní strana nominovala 48 kandidátů, z nichž bylo 43 zvoleno za poslance! Čili neuvěřitelná úspěšnost 89,5 %! Nicméně oficiální statistiky to nezmiňují a Britové je považují za labouristy… (23)

Příčinou je britská legislativa, dovolující občanovi členství ve více stranách současně; přičemž politická strana může být kolektivním členem jiné strany. Takže labouristé v Družstevní straně zajišťují, že the Co-operative Party je od roku 1927 (a dnes spolu s organizacemi ekologů, barevných Britů či LBGTQ) kolektivním členem (původně reformně marxistické (a nyní neomarxistické) the Labour Party; zatímco kolektivními členy the Co-operative Party jsou mj. družstva fanoušků fotbalových klubů (24) V praxi to vypadá tak, že družstevní kandidát, chce-li být nominován, musí prohlásit, že po zvolení bude prosazovat politiku the Labour! Výjimky jsou povoleny pouze v případech, kdy se jedná výlučně o družstevní problematiku…

Založení Družstevní strany ČR družstevníky (dle britského vzoru). Tato varianta vychází z historických zkušeností i z logiky, že největší zájem o vznik české Družstevní strany by měla mít Družstevní asociace ČR. Čeští družstevníci však preferují politickou neutralitu včetně členství družstevníků ve všech politických stranách s vírou, že o podporu družstev (potažmo o voličské hlasy družstevníků) pak budou usilovat všechny politické strany. Účast předsedů Poslanecké sněmovny i Senátu na zahájení Mezinárodního roku družstev OSN (v červnu!), by měla svědčit, že jde o správný postup. Na druhé straně je realitou, že z 39 politických stran a hnutí, jejichž kandidáti se ucházeli o voličské hlasy, jich „Rok družstev OSN“ ignorovalo také 39, včetně SOCDEM i ČSSD….

Založení Družstevní strany ČR sociálními demokraty ČSSD, (dnes SOCDEM) založená marxisty v roce 1878, si ve své historii počínala smysluplně pouhých 8 roků; konkrétně poté, co se v roce 1930 zřekla marxismu a rozvoji družstevního podnikání vyhradila jeden sjezdový den. Poté však „úřadovali“ Hitler a Gottwald. Polistopadová ČSSD pak zdědila Lidový dům a další družstevní majetky své předchůdkyně a stala se tak nejbohatší i volebně úspěšnou politickou stranou,

Polistopadový počátek byl nadějný i proto, že předsedou ČSSD se stal M. Zeman, který získal slávu ve „Večírcích“ divadla Semafor, kde s Čechoameričanem M. Zeleným propagovali americký projekt zaměstnaneckého akcionářství ESOP. Po zvolení předsedou ČSSD v roce 1993 však M. Zeman na ESOP „zapomněl“ a věnoval se své kariéře. Programem ČSSD se stal sociální stát. čili „kapitalismus s lidskou tváří“. Podporu družstev, (zejména bytových) sice strana ve svých materiálech měla, ale ideologické, společenské a ekonomické aspekty družstevnictví nikdy nereflektovala. Postupně degenerovala, zadlužovala se. a po tragikomickém výkonu neomarxistického vůdce Hamáčka ji voliči vyhnali z parlamentu. Následná změna názvu na SOCDEM a kandidatura jejích členů na kandidátce marxistů, nazvané Stačilo! skončila volebním fiaskem (4,30 %); přičemž odštěpená Česká suverenita soc. dem. J. Paroubka dopadla tragikomicky (0,18 %). (Nicméně jedna z příčin, volebního fiaska Stačilo! je unikátní; viz Příloha).

…

Stane se povolební Sjezd SOCDEM 2025 historickým?

Pokud se nadcházející sjezd SOCDEM, (odložený na 13. prosinec) bude zabývat pouze „technickými“ příčinami volebního fiaska, zůstanou čeští sociální demokraté i nadále jen užitečnými idioty K. Marxe! A pouhá eventuální omluva za to, že SOCDEM celých 11 měsíců ignorovala Mezinárodní rok družstev, vyhlášený OSN, a budování lepšího světa ji nezajímalo, by jen dokumentovala trapnost sociálních demokratů, schopných promarnit i jedinečnou historickou šanci!

Jako symbolický krůček k nové a funkční etapě se nabízí návrat původního statutu bolševickému Lidovému domu jeho přejmenováním na původní Družstevní palác! Řešením se skutečně historickým významem je však přijetí družstevních hodnot, jimiž jsou demokracie, solidarita, spravedlnost, poctivost, zodpovědnost a důstojnost, přičemž věrohodným důkazem oné poctivosti může být jen přejmenování SOC DEM na Družstevní stranu ČR! A poněvadž by každá dějinotvorná politická strana měla disponovat adekvátní ideologií, pro Družstevní stranu ČR se nabízí slavná Platónova triáda, oceněná A. Einsteinem slovy: „Ideály, které přede mnou zářily a znovu a znovu mě naplňovaly radostnou životní odvahou, byly pravda, dobro a krása.“

Družstevní strana ČR by se tak po britské the Co-operative Party stala v pořadí druhou Družstevní stranou i počátkem potřebné Internacionály Družstevních stran. A dosavadní ostuda SOC DEM plynoucí z 11 měsíců dlouhé ignorace Mezinárodního roku družstev OSN potažmo budování lepšího světa, by se změnila v mimořádný počin světového významu!

Vznik Družstevní strany ČR na Sjezdu 13. prosince 2025 by byl i mimořádně cenným a vysoce a symbolickým zakončením Mezinárodního roku družstev OSN. A tím prvním počinem by mohl být např. vznik frakce pro přejmenování i přeformování SOC DEM na Družstevní stranu ČR. Frakce by musela vzniknout nejpozději během Sjezdu SOC DEM, a mohla by zahrnovat i nestraníky.

Družstevní strana ČR může samozřejmě vzniknout i později a s jinými zakladateli. O to trapnější by však byl osud SOC DEM jako užitečného idiota K. Marxe…

S úctou

František Stočes

Člen ČSSD 1992-2018

[e-mail]

Příloha Příčin volebního fiaska Stačilo! bylo samozřejmě více, jedna však byla unikátní, a proto budiž zmíněna. Kandidatura členů SOCDEM na volební kandidátce Stačilo! získala mediální název „slepenec“ (stehně jako kandidátka SPD se členy stran PRO, Svobodných a Trikolóry), A zatímco dle Zákona o volbách do Poslanecké sněmovny koalice 2 nebo více stran musela pro vstup do parlamentu získat 8 respektive 11 procent „slepencům“ postačoval zisk 5 % hlasů. Načež vypukla kritika „slepenců“ jako nelegálních. Krajské soudy v Pardubicích, Praze a Ústí nad Labem pak žaloby proti „slepencům“ odmítly jako neodůvodněné. 6. září, tzn. měsíc před volbami, však „vybuchla bomba“, když Jihočeský krajský soud rozhodl opačně! Kandidátky SPD a Stačilo! prý obcházejí zákon, neboť své kandidátní listiny neoznačily jako koaliční, což ve volbách nastavuje nerovné podmínky! Návrh na zrušení kandidátek však zamítl, aby se prý vyhnul razantnímu zásahu do voleb…

Jihočeský krajský soud však do voleb zasáhl, a to vysoce razantně!!! Jednak nabídl právní argument politickým konkurentům, aby mohli na SPD a Stačilo! podat žaloby po volbách! A současně voličům SPD a Stačilo! signalizoval, že jejich hlasy propadnou! 24. září, tzn. 9 dnů před volbami sice zasáhl Ústavní soud a legálnost slepenců potvrdil! Dokonce s poznámkou, že jde o dlouholetou tradici…

O tom, kolik laických voličů SPD a Stačilo! již bylo dezorientováno natolik, že se rozhodli volit jedinou alternativní jistotu tzn. Babišovo ANO nebo nejít k volbám, lze jen spekulovat, Faktem je, že SPD i Stačilo! získaly (oproti předvolebním průzkumům před výnosem soudu v Č.B.) zhruba o celých 50 % hlasů méně, zatímco ANO si o téměř stejný počet hlasů polepšilo… Navíc realita, že krajské soudy jsou ve stejných - a navíc v jednoduchých i jednoznačných kauzách - schopné vynášet zcela opačné rozsudky, je hrůzostrašná… Zda právníci slepenců tuto křivdu nějak řeší, není známo. Nicméně by v úvahu přicházela i úhrada peněz, o které tyto slepence přišly ztrátou poslaneckých mandátů (např. s odkazem na zprůměrovaný odhad relevantních ratingových agentur před nelegálním výrokem Jihočeského krajského soudu)

ZDROJE:

(1) The Fenwick Weavers’ Society – the first Co-op

Odkaz

(2) R. Owen

(3) Ch. Fourier

(4) Pierre-Joseph Proudhon

Odkaz

(5) Louis Blanc

Odkaz

(6) Ferdinand Lassalle

Odkaz

(7) Charles Gide

Odkaz

(8) History of the cooperative movement

Odkaz.

(9) Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein

Odkaz

(10) Ferdinand Lassalle Offenes Antwortschreiben

Odkaz

(11) KOMUNISTICKÝ MANIFEST

Odkaz

(12) Vznik První Internacionály

Odkaz

(13) Mondragon corporation

Odkaz

(14) Les Forces chinoises en 1910, Generál François Oscar de Négrier, Revue des Deux Mondes 1. srpna 1910

(15) Grey of Fallodon Twenty-Five Years, Volume 1, Page 91-92)

(16) Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov

Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov

(17) Celebrating National Cooperative Month: The Future is Cooperative

Odkaz

(18) 2025 Mezinárodní rok družstev OSN

Odkaz

(19) Slavností setkání DA ČR k Mezinárodnímu roku družstev

Odkaz

(20) Slavnostní setkání Družstevní asociace ČR k příležitosti Mezinárodního roku družstev 2025, 2.6.2025

(21) Kompletní seznam všech kandidujících stran

Odkaz

(22) The ooperative Party

Odkaz

(23) 2024 United Kingdom general election

Odkaz

(24) Příběh britské Družstevní strany /4/

Odkaz