Střet civilizací: jeho příčina a šance Západu (1)

Judaisté (židé) věří, že Hospodin si vyvolil Židy aby spasili svět. Spasení světa je idea legitimní a chvályhodná. Pokoušejí  se o ni i komunisté, muslimové či křesťané (ti věří, že Židé již svět spasili, neb dali světu Ježíše, což židé skromně odmítají; zvláště když biologickým otcovstvím Krista se možná pyšnil římský okupační voják). Ušlechtilé ideje se obvykle zkompromitovaly nechvalnou praxí. A je načase posoudit i plody spasitelského úsilí rytířů Hospodinových, jehož protagonisty jsou Světový židovský kongres (SŽK) a Stát Izrael (SI).

Judaisté a posléze SŽK dosáhli nesporně grandiózního úspěchu v Evropě a Severní Americe: podařilo se jim judaizovat značnou část tamější ekonomiky, establishmentů, médií i kulturních subjektů a v žilách značné části západní populace koluje židovská krev. V průběhu dějin se mimo vln antisemitismu objevily jen dva větší zádrhele: tím prvním bylo vypuzení židů z Palestiny a ovšem holocaust.

Naproti tomu SI, čili pokus mnohých judaistů vstoupit dvakrát do stejné řeky, zjevně odstartoval novou epochu a odhalil civilizační rizika, žádající si nejhlubší reflexi. Ze všech rezolucí OSN týkajících se palestinské problematiky, byla dosud naplněna jen polovina té první - rozdělující (nábožensky sporně a geograficky absurdně) Palestinu na židovskou a palestinskou část. Na židovském teritoriu promptně vzniklý SI pak ustavení palestinského státu i úsilí OSN permanentně blokoval respektive ignoroval a domorodce nezřídka pacifikoval s až starozákonní krutostí včetně etnických čistek. OSN byla paralyzována a civilizované řešení nemohlo být přijato, vždyť Palestinci či Arabové fakticky jednali buď s judaisty izraelskými či západními. Tento bludný kruh odstartoval následující vývoj.

Arabové, zklamáni bezmocí civilizace (reprezentované OSN), poníženi šedesátiletým postojem Západu, a rovněž odpuzeni jeho úpadkovými rysy - bující narkomanií, zločinností, korupcí a rozpadem rodiny - se logicky upjali k islámu jako kulturnímu zdroji sebejistoty i sjednocení a protiváhy judaismu.

Následně došlo ke sjednocení všech (i nearabských) islámských zemí s racionálním a radikálním programem  islamizace Západu (v principu stejně legitimním jako byla jeho judaizace). Což (po vzoru SŽK) zahrnuje expanzi populační, islamizaci ekonomiky, establishmentů, médií i kulturních subjektů. A na summitu v Malajsii si do programu - přes zoufalé protesty prezidenta J. W. Bushe - přidali i... holocaust!

Myšlenky populační expanze se dotkl alžírský prezident Boumedienn před 37 lety: „Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen." Dynamiku i aktuální skóre populačního duelu sugestivně zmínil spisovatel  B. Kuras v článku Evropský islám, či islámská Evropa?: „Nejčastějším jménem nových mužských novorozeňat ve Francii, Holandsku a Británii je Mohamed. Z britských dětí narozených v roce 2005 je 40 procent muslimských. Porodnost průměrné evropské muslimské rodiny je 6, evropské 1,5... Okupaci Evropské unie dovrší do deseti let příchod 80 milionů Turků, jimiž se islámská populace Evropy přehoupne přes polovinu obyvatel a poroste vysokou porodností dál. Evropské děti narozené za deset let už budou islám pokládat za evropskou samozřejmost a nepřijde jim na něm nic cizího..." (MF DNES, 28. 6. 2006).

Žijeme uprostřed války kultur a bombardéry této civilizace i bomby islámských teroristů představují jen děsivý folklór. Západ má roli stále zoufalejšího outsidera, poněvadž se již nedokáže biologicky reprodukovat, a populační zvrat si nevybombarduje! Západ dospěl do úpadkové fáze římské říše, kdy počít dítě otrokáři odmítaly i „genderově uvědomělé" otrokyně; o jeho manželce či milenkách nemluvě.

Žijeme uprostřed války kultur, máme roli outsidera a v dějinách patrně nenalezneme případ, kdy kulturu s rodinnou i populační krizí podobnou naší, nepotkala katastrofa; a toto poznání by mělo alarmovat! Zbraně ani antiimigrační opatření nepomohou. Naši hédonickou konzumní civilizaci konfrontuje  nemilosrdná demografická aritmetika, v níž ústřední roli hraje žena: rodí-li ženy v průměru 1,5 dětí, klesá početnost další generace žen zhruba na polovinu a pro návrat na původní stav by tyto ženy musely rodit v průměru již 4 děti! Pokud by porodnost 1,5 trvala čtyři generace, pra- pravnučky by musely průměrně porodit dětí 18.

Žijeme uprostřed války kultur, máme roli outsidera - a tak si alespoň nalijme čistého vína: jedná se o duel islám versus Západ? Jistě, ale Západ je míněn jen geograficky. Ve skutečnosti tu zuří válka dvou kultur náboženských - islámu a judaismu a obě strany pečlivě sčítají své padlé!

S mocí ovšem souvisí i zodpovědnost! Takže na judaistech, ovládnuvších ekonomiku, politiku i kulturu Západu (cestou úctyhodné solidarity, ale i praktikami nekalými a ústícími v nynější společenskou rakovinu), spočívá břímě obrovské odpovědnosti, mj. i za osud -  jejich potomků! Poněvadž s islamizací Západu by - po římském a hitlerovském řešení židovské otázky - nevyhnutelně přišlo i řešení islámské. SI nevyjímaje, Hospodin ne-Hospodin.

Západ, zmítající se v hodnotové krizi, je vůči islámu ideologicky bezbranný; ostatně na rafinovanou a atraktivní tezi, slibující rytířům islámu rajský sex s panenskými huriskami hned po sebevražedném atentátu, jsou Starý i Nový zákon krátké. Ideologická krize Západu vede ke krizi společenské, kulturní, ekonomické i té již zmíněné, populační. A dalším "nepřítelem" Západu je čas!