Titulkem tázaný autor totiž zakončil svůj článek
nazvaný Židé? Seznam Čechů je mnohem
horší (dnešní MF DNES) následovně: „Čechům škodí Češi. Systematicky, cílevědomě
a dlouhodobě. Měli by být všichni na seznamu, jinak Češi vyhynou, což by ale
nebyla zas taková škoda.“ Sic! Poněvadž závěr
není psán formou – jinak my, Češi, vyhyneme… – autor se od češství evidentně
distancuje. Karel Steigerwald svoji etnicitu neuvádí a pro většinu Čechů ani
není podstatná; a to i přes to, že jeho jméno může u Čechů vyvolávat reminiscence
na antropology hlásající výlučnost árijské rasy.
Národy si od nepaměti přibíraly do své komunity etnické menšiny, čímž se obohacovaly kulturně a etnologové již vědí, jak příznivě to ovlivnilo i genofond většinového etnika. Menšinová etnika si logicky připadala cizorodá a přirozeně tíhla k velké vnitřní solidaritě. Tato solidarita někdy nabývala forem „falešného kamarádství“ – Ať si je, jaký je, je náš! – a stávala se rizikem pro většinové etnikum (italská mafie v USA, sudetoněmecká menšina v ČSR apod.). Jindy se menšinová etnika stala terčem děsivých čistek – viz holokaust či rozpad Jugoslávie.
Měly by tedy např. u nás existovat veřejně přístupné seznamy občanů ČR, sdělující, k jaké etnicitě popř. náboženské víře se občané tohoto státu dobrovolně hlásí? (Steigerwald říká: Ano, ale jen seznamy Čechů!)… V demokracii však vzniká jiný problém: voliči by měli tyto informace o kandidátech rozhodně znát, poněvadž jinak mohou vznikat následující poruchy a paradoxy: volič chce upřednostnit specifického kandidáta z nějaké etnické menšiny, např. Žida-ateistu; a poněvadž neexistují žádné oficiální údaje, může místo toho zvolit např. ortodoxního žida či semitského konvertitu k islámu…
Již z toho důvodu by občané měli u významných osob tyto údaje znát. Ostatně když někdo udá, že je polské či německé národnosti a hlásí se ke katolické víře, pak tím vyjadřuje hrdost na svůj polský respektive německý původ i osobní víru. Bez toho by ani nebyla možná velice potřebná pozitivní diskriminace etnických menšin, a někdy by dokonce vyšlo najevo, že pozitivní diskriminaci potřebují samotní Češi. A propos, tato idea platí i pro svobodné zednáře: zatímco v totalitě je utajování členské základny lóží logické a nezbytné, v demokracii připadá naopak absurdní a antidemokratické.
Ale zpět ke Steigerwaldovi. Jeho hluboký despekt k českému národu je až kuriózní. Každý Čech musí totiž být na dějiny svého malého národa oprávněně a výsostně hrdý! V českém království vznikla jedna z prvních evropských univerzit! Čeští husité dokázali uhájit svoje pojetí víry i proti armádám několika evropských zemí! Jiří z Poděbrad před více než 500 roky prosazoval vizi Evropské unie! Písně kosmické Jana Nerudy či díla Smetany, Dvořáka, Janáčka a dalších patří mezi skvosty světové kultury!
Karel Steigerwald to má však složité: husity považuje za bandity, Žižku za loupeživého rytíře, Jiříka z Poděbrad patrně za neurozeného burana, atd. Takže se ani nemůže dovtípit, že kdyby jeho dnešní článek mohli číst naši národní buditelé, pak by (obrazně řečeno) hnali tohoto pisálka z Čech až na konec světa.
