Polidštění Západu coby evoluční zrůdy /2/

V předešlé části nazvané „Západ jako zrůda evoluční anomálie“ byly popsány paradoxy a existenční hrozby vzniklé defektní evolucí Západu, připomínajícího dnes říši zla.

Přitom ještě na počátku 20. století byla šance pozitivního vývoje Západu vysoce reálná! V jeho ekonomice se totiž rodily a prosazovaly subjekty fungující na skutečně civilizačních principech; takže stačilo pouhé pokračování v tehdejším přirozeném společenském a ekonomickém vývoji. Výsledkem by byl vznik ekonomicky vyspělých, sociálně spravedlivých, ideologicky sebevědomých a mírumilovných států, které by – pod respektovanou globální institucí – spolupracovaly ke společnému prospěchu. Tato perspektiva však byla brutálně potlačena…

Co se vlastně na počátku a v průběhu 20. století pokazilo; a lze onu evoluční zrůdu polidštit?

1) Jaká pozitivní alternativa před 100 lety existovala?

V průběhu průmyslové revoluce a vznikem tržního prostředí se vyvinuly 3 základní typy vlastnictví ekonomických subjektů: přičemž každý z těchto typů generoval (byť ne vždy stoprocentně!) své charakteristické mezilidské i společenské vztahy.

A) Privátní podnikání – typ predátorský

Soukromé podnikání navázalo na středověké provozování živnosti i zaniklých řemeslných cechů a rozvinulo se do forem manufakturní a později tovární výroby. Ekonomický subjekt vlastnila jedna nebo více fyzických (a později i právnických) osob a jejich zaměstnanci měli statut nájemných pracovníků. V tržním prostředí a pod tlakem konkurence se – ať již v úsilí o prosperitu či jen o ekonomické přežití – zákonitě prosazovaly predátorské praktiky boje o trh, o zdroje surovin či o maximalizaci zisku (často formou šestnáctihodinové i dětské práce či nízkých mezd zaměstnanců) apod. Později se zaměstnanci naučili své zájmy (mj. 8. hodinovou pracovní dobu) prosazovat sdružováním v odborech. Jako prevenci před revolucí zaváděli snesitelnější podmínky (např. zdravotní a penzijní pojištění) i politikové (Bismarck a jeho sociální stát).

Predátorské prostředí zákonitě generuje i adekvátní etické a sociální důsledky, zejména individualismus, egoismus a bezohlednost.

Konfliktnost velkých sociálních rozdílů tlumila církev. Zastánci Starého zákona věřili, že bohatství i rozmařilý život (ovšem v rámci Dekalogu) jsou požehnáním za upřímnou víru v Hospodina; chudoba a neštěstí jsou pak trestem za nerespektování Desatera, popř. jakýsi Hospodinův test (Job). Křesťanství boháče téměř paušálně zavrhovalo – „Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý do nebe!“ Chudé křesťany tak zklidňovala představa posmrtné satisfakce, zatímco bohatí křesťané problém řešili relativně méně rozmařilým životem a peníze používali především jako investici – a stali se tak motorem rozvoje kapitalismu.

Predátorský typ podnikání pak (z čistě ekonomického hlediska) vykázal vysokou produktivitu, konkurence schopnost i inovativnost, a na počátku 20. století dominoval.

B)  Státní, obecní a společenské vlastnictví – typ byrokratický

Tento typ vlastnictví fungoval mimo trh a zahrnoval subjekty a aktivity, které si ponechával stát (např. poštu, policii, vězeňství); nebo obce (městské pivovary, obecní vinice apod.) či další organizace a spolky jako církve či řády (vlastnící např. lesy), atd. Zaměstnavatelé ani zaměstnanci zde nebyli vystaveni tržním hrozbám a jejich důsledkům; pouze požadavkům kvalifikace a loajality s adekvátní vyhlídkou kariérního postupu. Nakolik se zde v úsilí o získávání pracovních míst či o kariérní postup uplatňovala protekce či různé druhy korupce lze soudit spíše z literatury než z konkrétních kauz, neboť jednou z preferencí tohoto byrokratického systému byla diskrétnost.

V jednu velkou poštu nebo kancelář plánovali přeměnit ekonomiku marxističtí bolševici. Pracovní motivaci inteligence –"vědecky vzdělaného personálu, inženýrů, agronomů apod." – pak Lenin řešil jednoduše: "…tito páni pracují dnes, podřizujíce se kapitalistům, a budou pracovat ještě lépe zítra, podřizujíce se ozbrojeným dělníkům!“ (1)

C) Družstevní (zaměstnanecké) vlastnictví – typ demokratický

Družstva rovněž navazovala na zánik řemeslných cechů a zpočátku se prosazovala jako odbytové společnosti. 14 března 1761 uzavřelo ve skotském Fenwicku 16 tkalců a učňů smlouvu o společném podnikání (nákupu, prodeji a financování) (2). Za premianty družstevního podnikání se považuje 28 (převážně) tkalců, kteří se v anglickém městě Rochdale složili po 1 libře a se základním kapitálem 28 liber založili 15. srpna 1844 Rochdalské družstvo poctivých pionýrů. Toto konzumní a výrobní družstvo (stavitelství, zemědělství, výroba) již fungovalo na základních družstevních principech (mj. jeden družstevník = 1 hlas). 50 let poté britská spotřební družstva již tvořila rovnocennou konkurenci privátnímu obchodu! Dánská mlékárenská družstva, zakládaná farmáři (šlo o rodinné farmy) na konci 19. století díky své poctivosti zcela ovládla tamější trh mj. s mlékem a mléčnými výrobky; a společně pak jako podílníci zakládali vlastní mlékárny, jatky atp. Úžasným rozvojem prošlo i družstevní finančnictví (Kampeličky, Raiffeisenky), poskytující úvěry řemeslníkům a rolníkům, které odmítly banky. V Anglii byly populární družstevní pojišťovny a stavební družstva, zajišťující dostupné bydlení městským dělníkům.

Do družstev se sdružovaly fyzické a právnické osoby i za účelem realizace projektů, o které neměl zájem privátní ani veřejný sektor. Tato družstva (společenstva) u nás do konce 19. stol.  vybudovala Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu a Posázavský Pacifik (železnici Praha – Dobříš/ Čerčany).

Nejpomaleji se rozvíjelo družstevnictví výrobní, které fungovalo jen na úrovni malých dílen. Pokusy na úrovni továren krachovaly na dezorganizaci a demoralizaci (chyběly družstevní manažerské elity). Ke konci století se řešení těchto problémů nabízelo i ve formě zaměstnaneckého akcionářství či podílnictví.

2) Reálná šance na harmonický vývoj Západu existovala

Na sklonku 19. století již bylo zřejmé, že družstevní formy vlastnictví a podnikání jsou vůči privátnímu sektoru konkurence schopné, a navíc generují demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost. 

Obrovskou podporu dostalo družstevnictví od papeže Lva XIII., který v jeho demokracii a solidaritě viděl moderní pokračování prvních křesťanských komun (obcí) i zaniklých řemeslných cechů, a který v roce 1891 ve své Encyklice RERUM NOVARUM družstevní podnikání ocenil jako možnou alternativu kapitalismu: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“ (16) Objevily se výpočty, že kdyby britská družstva nevyplácela své zisky, pak by byla za 20 let schopná skoupit veškerou půdu země se všemi domy a továrnami (3). Francouzský profesor Ch. Gide zase vypracoval stoletý program socializace a vzniku družstevních republik (4); a v roce 1895 byla dokonce založena globální organizace na podporu družstevního podnikání, Mezinárodní družstevní svaz (ICA)!

Dosavadní vývoj vedl k závěru, že 20. století se stane epochou ekonomické soutěže predátorského a demokratického podnikání; a že v průběhu této konfrontace začnou převažovat pozitivní etické hodnoty, jejichž výsledkem bude harmonický rozvoj západní kultury včetně její ekonomické, vědecko-technické i mravní sféry.

3) 20. století jako absurdní střet predátorské a byrokratické ekonomiky

Z důvodů, které stále nejsou spolehlivě prokázány a akceptovány, však vypukla zkázonosná 1. světová válka, během ní bolševická revoluce v Rusku a místo zmíněného logického vývoje započal absurdní a gigantický střet predátorské a byrokratické ekonomiky formou 2. světové a poté studené války!

Byrokratická ekonomika, pro níž byl trh cizorodým fenoménem, nebyla v produktivitě i inovacích konkurence schopná, a predátorská varianta triumfovala.  V 90. letech Sovětský svaz a jeho blok zanikly, všechny tamější marxistické strany se vzdaly moci a veškerá státní ekonomika byla opět zprivatizována. Ekonomika generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost (družstva plus akciové společnosti, popř. s.r.o., v nichž mají zaměstnanci majoritu) stála po celé století na okraji zájmu a její vývoj byl paralyzován. 

Nyní se píše rok 2019 a Západ se nachází v hrůzostrašné situaci! Za naprosté bezmoci OSN opět hrozí riziko jaderné války – tentokráte mezi kapitalistickým Západem a kapitalistickým Ruskem – a celá planeta je rukojmí. Evropa vymírá, poněvadž není schopna se biologicky reprodukovat, hrozí jí islamizace a předseda EU se pietně ohýbá před sochou K. Marxe…Situace je dramatičtější o to, že fakticky zanikl terapeutický vliv biblické víry; a současně i stabilizující efekt studené války v tom smyslu, že po její dobu obě strany udržovaly určitou společenskou kázeň. Navíc se dramaticky prohlubuje rozpor mezi mravním úpadkem západní společnosti a vysokou úrovní vědy a techniky, kterou lze zneužít ke zkáze. Mimořádně rizikovým společenským jevem je aktuální epidemie a podpora obludného neomarxismu!

4) Fyziognomie západní zrůdy

Základním zrůdným rysem Západu je skutečnost, že po 100 letech jeho krvavého vývoje činí přibližný podíl demokratické ekonomiky na HDP vůči predátorské pouhých 5% ku 95%; a podobné jsou i počty tamních pracujících! (5) Tento absurdní stav – symbolizující poměr mezi zlem a dobrem produkovanými predátorskou, respektive demokratickou ekonomikou – je v éře jaderných a dalších zkázonosných zbraní naprosto alarmující!

Formy zla, generované predátorskou ekonomikou, jsou následující:

Predátorské praktiky interní Těžko uvěřitelný je fakt, že dnes existují moderní otroci – většinou zahraniční a často nelegálně zaměstnaní pracovníci, ale i dělnické práce vykonávající OSVČ – jejichž mzda z hlediska odpracovaných hodin je na úrovni almužny pro přežití (o řešení pracovních úrazů a podobné problematiky nemluvě). Predátorské prostředí navíc mravně deformuje zaměstnance v boji o lepší (nebo i o pouhé) pracovní místo a praktiky se liší i u zaměstnanců a zaměstnankyň. Jsou však ještě otřesnější formy…

Jako nejotrlejší případ poslouží (v 1. části zmíněná) americká akciová společnost Hospital CA, provozující 160 nemocnic a dalších 100 chirurgických center, která donutila lékaře provádět úplně zbytečné a pro pacienty riskantní i stresující srdeční, cévní a další operace! Důvod byl prostý – akcionáři Hospital CA. požadovali stále vyšší dividendy! (6) Zde byli nejenom zcela demoralizováni lékaři, operatéři a zdravotnický personál; zde byli navíc pacienti místo léčby zdravotně poškozováni, týráni a nádavkem okradeni (buď oni nebo jejich zdravotní pojišťovny)!

Jestliže se taková zvěrstva dějí ve ctihodném zdravotnictví, jaké zrůdnosti v zájmu maximalizace zisku – spojené s dehonestací a demoralizací zaměstnanců a poškozováním zákazníků, klientů či spotřebitelů – jsou asi praktikovány ve stavebnictví, v potravinářství a dalších rezortech! 

Predátorské praktiky externí   Predátorský boj podnikatelských subjektů – o zisk či o ekonomické přežití, o trhy, o zdroje a suroviny i o ekonomickou expanzi – patří již k existenčním rizikům pro přírodu i pro civilizaci. Záleží samozřejmě na velikosti firmy, sahající od malých podniků až po mamutí nadnárodní společnosti s obratem převyšujícím HDP malých států.

Škody způsobené minoritními predátorskými subjekty počínají poškozováním zákazníků finančně i zdravotně (předraženými či zdravotně závadnými produkty) a patří sem rovněž lokální poškozování přírody, ale i korupce činitelů lokální samosprávy či státní správy.

Škody způsobované mamutími či nadnárodními predátorskými korporacemi – schopnými ruinovat rozpočty států, a vyvolat hospodářské a finanční krize, devastovat přírodu i charaktery politiků a politických stran – jsou astronomické. Navíc si v boji o trhy, o surovinové, energetické a další zdroje počínají stejně jako před 100 lety, a jejich nejagresívnější forma – propojení zbrojařských firem, bank a armádních plus politických militantů ve vojensko-oligarchický komplex, který je zodpovědný za obě světové i další války – představuje zhoubný nádor schopný zahubit jak demokracii, tak civilizací. A tato hrozba se stále zvyšuje, neboť rozvoj vědy a techniky vytváří i rizika, jejichž řešení je predátorským přístupem zkázonosné!

Ideologická prázdnota Záplava zla, generovaná dnes predátorskou ekonomikou, navíc postrádá onu někdejší regulaci plynoucí z víry v Bibli. Nicméně jde o logický důsledek přírodovědeckého rozvoje, poněvadž vědecké poznatky již před více než 100 lety nezvratně prokázaly, že autoři Starého i Nového zákona potažmo Koránu neměli o fyzikální podstatě Země, Slunce, makro i mikrokosmu absolutně ponětí, a vůbec nechápali, o čem vlastně píšou. Takže Einsteinova kritika Boha – jako „výtvoru lidské slabosti“; a Bible – jako „sbírky velice primitivních legend“ (7) – by měla být považována za prestižní certifikaci Bible jako ideologické archiválie.  Náleží jí tak čestné místo vedle staroegyptských a antických náboženských textů, které k sebevědomí a rozvoji svých civilizací rovněž výrazně přispěly.

A nynější orgie násilí páchaného muslimskými, křesťanskými a židovskými věřícími (ve fakticky stejného Boha!) jsou mj. i důkazem selhání západních intelektuálů, neschopných předložit moderní pojetí smyslu lidské existence.

Zrůdný neomarxismus. Marxisté a jejich komunistické strany svůj podíl na zpitvoření 20. století – jako absurdního souboje byrokratické a predátorské ekonomiky – absolutně nepochopili. Nicméně existenční hrozbou se však pro Západ staly jejich neomarxistické klony, zrozené v roce 1922.

Tehdy Lenin pozval do Moskvy marxistické vědátory a dumali, proč bolševická revoluce – navzdory Marxově teorii – nevzplála i ve vyspělých západních zemích; a co si teď počít. W. Münzenberga napadlo: „Musíme organizovat intelektuály a s jejich pomocí rozložit západní civilizaci. Jedině tehdy, až zničí její hodnoty a učiní život nesnesitelným, můžeme zavést diktaturu proletariátu.“ G. Lukács se připojil s myšlenkou na revoluční využití pohlavního pudu... (8) V roce 1923 pak byl na frankfurtské univerzitě založen Institut sociálního výzkumu a vznikla tzn. Frankfurtská škola, zabývající se „kulturním marxismem“ na jehož koncepci se postupně podílely i mnohé osobnosti, mj. H. Marcus, E. Fromm či J. Habermas. „Kulturním“ cílem „kulturního marxismu“ je totální rozvrat západní civilizace realizovaný zničením jejích základních civilizačních institutů – zejména rodiny, národa a křesťanství – který občany Západu uvrhne do nejhlubšího zoufalství. (9) (10) (11)

Historického úspěchu s revolučním využitím pohlavního pudu neomarxisté dosáhli zničením severských sociálních států. Konkrétně šlo o nordickou sexuální revoluci vyvolanou v 60. letech filmovou pornografií, jejímž důsledkem byl rozvrat rodin a dramatický pokles porodnosti. Následovalo stárnutí a vymírání společnosti s nedostatkem mladé pracovní síly, nezbytné pro funkci sociálního státu.(12)

Zdánlivě absurdní přítomnost šéfa EU Junckera v Trevíru při 200. výročí Marxova zrození (13) jen potvrdila, že ideologií stávajících elit EU je zrůdný neomarxismus; byť svoji finální verzi tutlají. A celá řada zpočátku zdánlivě nelogických (poněvadž pobuřujících, demoralizujících i rozkladných), a přesto euro byrokraty nesmlouvavě prosazovaných „novot“ – jako zrušení trestu smrti, uzákonění registrovaného partnerství homosexuálů, dekriminalizace drog apod. – se ukázala být instrumenty neomarxistické kulturní subverze. (14)

Po arabských „barevných revolucích“, následovaných v Libyi a v Sýrii, občanskými válkami – doplněnými pašeráckou aktivitou armády neziskových organizací – zalila západní Evropu islamizační vlna celkem 4 milionů „běženců“ (15), Díky odporu patriotů v mnoha zemích se zatím podařilo islamizační vlnu zpomalit.  Nicméně neomarxisté jsou schopni během několika týdnů vyvolat válku i novou uprchlickou vlnu kdekoli v Africe, takže tato hrozba je stále aktuální.

Kulturní marxismus je doktrína i praxe usilující o naprostou morální devastaci Západu. Dějiny však varují, že všechny dekadentní civilizace zanikly, a že jejich pád doprovázely války. V době jaderných a dalších zbraní hromadného ničení tak neomarxismus v USA a západní Evropě ohrožuje celou civilizaci.

5) Polidštění západní zrůdy v humánní a perspektivní civilizaci

Necivilizované, ba přímo zrůdné chování západní civilizace od roku 1914 až po dnes, bylo dostatečně popsáno. A po prokázání humánní vývojové šance Západu, existující na počátku 20. století, i příčin, které západní civilizaci naopak deformovaly, vyvstává otázka – Jak této evoluční zrůdě vrátit lidskou tvář?

Vyřešeny by měly být tyto základní problémy:

1.  Je nutné co nejrychleji změnit onen pro Západ devastující i anachronický podíl na HDP mezi demokratickou a predátorskou ekonomikou (činící dnes 5% : 95%); a podobně změnit i poměr počtu zaměstnanců v obou sektorech ve prospěch ekonomiky, generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost.

2. Z těchto důvodů je nutné identifikovat a maximálně podpořit politický subjekt, který je schopen tuto transformaci realizovat.

3. Vysoce pozitivní roli by měly sehrát tvůrčí humanistické pokusy o odstranění kulturního paradoxu vyplněním ideologického vakua, vzniklého racionálním odmítnutím tradičních náboženství. To mj. znamená formování a předkládání koncepcí prokazujících smysluplnost i perspektivnost tvořivého a humánního pojetí lidské existence.

Před uvedením konkrétních návrhů na řešení oněch třech aspektů bude respektován fakt, že pro úspěch mnohých terapií je naprosto nezbytná adekvátní anamnéza; a tento účel by měly splnit příští pokračování Bude v nich zmapován široké veřejnosti prakticky neznámý vznik a následný vývoj družstevní a zaměstnanecké ekonomiky, její potenciál i její dosavadní společenská podpora v rámci západní civilizace.

ZDROJE. (1) Vladimír Iljič Lenin, Stát a revoluce; (2) Fenwick Weavers Cooperative Ltd.; (3) Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie. Eduard Bernstein; (4) Charles Gide;  5) Cooperatives Europe statistics; (6) Nemocnice v USA operovaly srdce pacientům, kteří to vůbec nepotřebovali; (7) Einstein: ´Náboženství je pošetilá pověra; (8) Nová levice (1) – Frankfurtská škola; (9) Nová levice (2) — Frankfurtská škola; (10) Nová levice (3) — Frankfurtská škola; (11) Andrew Breitbart – ideové kořeny neomarxismu/kulturního marxismu; (12) Svrhnou voliči neomarxisty z euro trůnu?; (13) Protester INTERRUPTS Juncker's speech as EU chief DEFENDS Marx over legacy of 'atrocities'; (14) George Soros a neomarxistická subverze; (15) Evropská migrační krize; 16) RERUM NOVARUM : Papežská encyklika o dělnické otázce a úloze svépomocných organizací.