Oranžgután Sobotka rozdupal památku A. Hampla!

Na desce, připevněné k věznici v berlínské čtvrti Moabit pro uctění památky československého ministra a předsedy sociální demokracie, je mj. česko-německá věta: „Antonín Hampl... ministr vlády Československé republiky, zahynul 

v této věznici 17. 5. 1942.“  Skutečnost, že se český premiér zúčastnil odhalení desky s takovým textem, je neuvěřitelnou ostudou premiéra i ČSSD! 

Oranžgután Sobotka  fakticky odsouhlasil, že Hampl zahynul asi jako turista, který zabloudil ve vánici. Jenomže Hampl zemřel jako hrdina a mučedník! Do berlínské věznice byl převezen proto, aby čeští dozorci nemohli vyprávět, jak krutě byl český politik mučen! A mučen byl proto, aby zradil spolupracovníky. Poněvadž mučení nepřežil, nejspíše nemluvil. 

Ostudné chování české vlády pokračovalo. Premiér, který ČSSD místo tradiční rudé barvy lakuje, po vzoru oranžgutána Paroubka, oranžově, vyslal ministra Hermana, aby se  omluvil Sudetským     Němcům. „Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti. A vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití,“ řekl doslova. A Posselt na to reagoval: „Proto má to, co dnes bylo řečeno, mimořádný význam. Bylo to jasné odmítnutí nejenom vyhnání, ale i principu kolektivní viny, který tak zamořil dvacáté století.“ 

Takže skutečnost – že se Sudetští Němci přihlásili k nadřazené germánské rase a české „podlidi“ vyháněli ze Sudet; že se stali záminkou pro Mnichovskou dohodu, že připojili sudetské území ČSR k Říši, že se stali záminkou pro rozbití ČSR a okupaci Čech a Moravy s výsledkem asi 200 000 obětí a obrovských ekonomických škod, včetně hrozby „konečného řešení české otázky“ v případě vítězství Hitlera – má stejnou váhu, jako odsun sudetoněmeckých kolaborantů na území jejich vyvolené Říše… Sudetští Němci navíc spáchali zločin vlastizrady a Beneš jim de facto udělil milost; nebo snad měl raději postavit koncentráky a po právu je uvěznit? 

Jistě, po válce někteří Češi páchali zločiny, za které je třeba se omluvit. Rozdíl je ale v tom, že se jich nedopouštěli jako nadřazená rasa, ale jako lidé traumatizovaní šestiletou okupací a vyhlazením Lidic a Ležáků, psychicky zdeptaní smrtí svých blízkých či přátel i každodenním strachem, kdy na jejich dveře zabuší Gestapo.

Nicméně je 70 let po válce. Sudety neexistují. Sudetští Němci, kteří nekolaborovali, zůstali a dožívají, mluví česky a jejich potomci němčinu studují jako cizí jazyk. Sudetští Němci a jejich potomci se spíš než češtině asi věnují angličtině, což předseda bavorského sudetoněmeckého sdružení Steffen Hörtler nepřímo potvrdil slovy: „Dnes dáváme najevo, že tvoříme společenství, které překračuje jazykovou hranici." 

Landsmanschaft, který byl během sovětského vlivu v Československu pěstován jako politická karta, se logicky stal folklorním spolkem, jehož aktivity by měly být pod rozlišovací schopností seriózních českých politiků. Jestliže český sociálně demokratický premiér usiluje o přízeň tohoto trpasličího zombie, je to sice známkou jeho zoufalství, ale především zneuctěním památky hrdiny A. Hampla, na jehož mučednické smrti mají Sudetští Němci svůj historický podíl viny.