Evoluční defekt Západu je existenční hrozbou pro civilizaci

Škody, které vývojová porucha Západu – vytvořená Marxem a marxisty – dosud způsobila pozemské civilizaci, jsou alarmující. Patří mezi ně 1. i 2. světová válka, hospodářské, surovinové a finanční krize a dokonce i

pandemie covidu-19 včetně války na Ukrajině s rizikem války jaderné… Západ je z tohoto hlediska vysoce chorobnou civilizací a jeho kauzální terapie by měla být neprodleně zahájena. K tomu je však potřebné vytvořit armádu kvalifikovaných terapeutů i funkčních institucí Takže další pokus...

• Vážený pan
• JUDr. Jindřich Rajchl
• Předseda strany Právo, Respekt, Odbornost

Věc Nabídka projektu transformace PRO v dějinotvornou stranu a základ internacionály těchto stran v rámci Západu i globálně.

Vážený pane předsedo, jako exčlen ČSSD (1992-2018) jsem do EP – i přes vědomí, že jde o propadlý hlas – volil Vaši kandidátku, Z celého politického spektra – v Praze kandidovalo celkem 38 politických subjektů (některé byly v koalicích) – však asi jako jediní usilujete o seriózní řešení závažných společenských problémů (covid-19, energetická i zahraničně politická krize apod.). Takže byste si zasloužili i statut významné parlamentní a vládní strany.

Taková strana by však měla disponovat i potřebnou a realistickou ideologii včetně souvisejících programových hodnot, což Vaší straně chybí; a z názvu Právo Respekt Odbornost ani koncepčně nevyplývá. Navíc hlavním zdrojem voličských preferencí Vaší strany, oscilujících okolo 2 %, je především Vaše občanské charisma.

Níže se Vám, vážený pane předsedo, proto pokusím nabídnout variantu, v níž by se strana PRO transformovala nejen v respektovanou vládní stranu, ale dokonce i v základ významné mezinárodní Internacionály politických stran s perspektivním programem a ideologií.

Úvodem si dovolím tvrdit, že dosavadní pokusy o řešení současných problémů Západu jsou jen ad hoc a pouze symptomatické. Nereflektují totiž fakt, že zdrojem těchto problémů je závažný evoluční defekt západní civilizace (zahrnující Evropu a Severní Ameriku). V důsledku této vývojové poruchy je Západ – který nesporně vyvolal tragédie v podobě obou světových válek i světových hospodářských krizí, a s vysokou pravděpodobností rozpoutal i pandemii covidu-19 a hazarduje dokonce i s válkou jadernou – až chorobně agresívní.

Přitom se od počátku první průmyslové revoluce Západu nabízela mnohem kulturnější vývojová varianta; byla však zmařena Marxem a marxisty (příslušná historická fakta a důkazy uvádím v příloze pod textem).

Důsledkem marxisty deformované evoluce i hlavní příčinou současných problémů je především realita, že v západní ekonomice převládá s až 95 % privátní typ podnikání, který charakteristicky (tzn. ne vždy či stoprocentně!) generuje egoismus, bezohlednost, nepoctivost a bezpráví! Příčinou je, že tyto praktiky jsou v tržním prostředí konkurenční výhodou (např. delší pracovní doba za nižší mzdy nebo korupce v boji o veřejné zakázky apod.)!!! Na lokální, národní i mezinárodní úrovni jsou navíc účelově vyvolávány krize – finanční, ekonomické, surovinové, energetické; a dokonce i zdravotní či válečné – jejichž základním motivem je opět finanční zisk.

Naproti tomu v průměru pouhých 5 % západní ekonomiky tvoří družstevní typ podnikání, který (rovněž charakteristicky) generuje demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost, poněvadž to jsou jeho funkční podmínky!!! Navíc zde vzniká fenomén, jehož význam znají mj. sportovci kolektivních sportů, a kterým je „týmový duch“, čili týmová spolupráce.

V rámci Západu tyto aspekty nejvíce vnímají USA, které v roce 1964 vyhlásily říjen za národní Družstevní měsíc. Od tohoto data každý ministr zemědělství vystoupí koncem září s prohlášením o významu družstev pro USA, připojí vlastní slogan a vyzve po dobu října k náležitým ceremoniím i aktivitám. Pro letošní Družstevní měsíc 2024 zvolil ministr T. Vilsack slogan „The Future is Cooperative!“ čili „Budoucnost je družstevní!“ (1)

Navíc USA – kde marxismu „pšenka nekvetla“ – mají být na co hrdé. Jen letmo: první finanční družstvo, Filadelfskou kontribuční pojišťovnu, založil Benjamin Franklin se svými spolupracovníky roku 1752 a jejich pojišťovna, přispívající na likvidaci domovních škod způsobených požárem, funguje dodnes. Elektrárenská družstva v období 1930-1945 elektrifikovala celý venkov USA a družstva telekomunikační venkovu zpřístupnila mj. internet. Oblíbené družstevní banky, Credit Union, poskytují nejvýhodnější úroky z vkladů i půjček. V zemědělství zajišťuje 30% produkce družstevní sektor. Družstevní město Coop City v New Yorku s téměř 40 000 obyvateli zase symbolizuje přednosti družstevního bydlení. A zde jsou i důvody, proč se USA nepodílely na vzniku 1. ani 2. světové války!

Mimořádně zajímavý politický subjekt pro podporu družstevního podnikání vznikl v roce1917 ve Velké Británii a je jím the Co-operative Party (2). V letošních parlamentních volbách 2024 britská Družstevní strana nominovala 44 kandidátů, z nichž bylo 43 zvoleno za poslance… Což je impozantní úspěšnost 97,7 %! Problémem je, že je britské statistiky i média označují jako labouristy…

Příčinou je specifická britská legislativa, dle níž se poslancem stává pouze vítěz volebního okrsku a která rovněž umožňuje fyzické osobě členství ve více stranách současně, a navíc kolektivním členem politické strany může být i jiná politická strana. Toho využili v roce 1927 labouristé a formou dohody v Chelltenhamu prosadili nepřátelské převzetí Družstevní strany. Přitom původním motivem dohody bylo, aby si strany ve volebních okrscích nestavěly protikandidáty, neb o to snadněji vyhrál konzervativec. (3)

The Co-operative Party je tak (spolu s odbory, organizacemi Zelených, LGBT apod.) kolektivním členem dnes již fakticky neomarxistické the Labour Party. Na druhé straně kolektivními členy Družstevní strany jsou mj. v Británii populární družstva fanoušků fotbalových klubů.

Vážený pane předsedo, pokud se připustí existence evolučního defektu západní civilizace, pak je logické, že relevantním subjektem pro jeho vnímání i řešení by měla být Internacionála národních Družstevních stran. Vznik Družstevní strany ČR s adekvátním programem, hodnotami a ideologií by se tak stal historickým mezníkem globálního významu.

Družstevní strana ČR; její hodnoty, ideologie a program

Preferovanými hodnotami Družstevní strany ČR, podle nichž by měla fungovat společnost i ekonomika, by měly být logicky hodnoty družstevní, tzn. demokracie, solidarita, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost.

Ideologie Družstevní strany ČR Jako ideologie, v níž by měly být družstevní hodnoty zkoncentrovány a sladěny, se nabízejí původní ideje Platóna, které akceptoval i geniální fyzik A. Einstein se slovy: „Ideály, které přede mnou zářily a znovu a znovu mě naplňovaly radostnou životní odvahou, byly pravda, dobro a krása.“

Program Družstevní strany ČR Kromě standardní agendy – od komunální úrovně až po mezinárodní problematiku – by unikátní programovou agendou Družstevní strany ČR mělo být řešení problematiky evolučního defektu západní civilizace a jeho důsledků pro ČR i zahraničí. Což samozřejmě zahrnuje podporu a kultivaci stávající družstevní ekonomiky a její expanzi i rozvoj (tzn. družstev plus podniků vlastněných zaměstnanci např. formou zaměstnaneckých akcií) a rovněž podporu a kultivaci společenských forem, které by měly na družstevních hodnotách rovněž fungovat (sportovní oddíly, společenské organizace, spolky apod.).

Pokud jde o stávající privátní českou ekonomiku, pak vedle její přirozené podpory se jeví žádoucí i její kultivace formou instantních postihů, zejména v případech bezohlednosti a bezpráví. V Číně zavedli pro korumpující podnikatele i zkorumpované státní úředníky trest smrti. Takže podnikatelům, usilujícím o prosperitu nezbylo, než se prosadit na trhu kvalitnější produkcí a Čína následně zaznamenala obrovský ekonomický rozvoj. V ČR pak z forem trestů za podobné přečiny přicházejí v úvahu drastické ekonomické postihy plus nekompromisní odnětí svobody.

Významným cílem zahraniční agendy by mělo být – ve spolupráci s britskou the Co.operative Party – iniciování vzniku sesterských Družstevních stran a zformování družstevní Internacionály,

Voličů (i potenciálních členů) by Družstevní strana ČR měla mít dost. Nepočítaje družstevní sympatizanty, pak jenom počet bytů spravovaných bytovými družstvy a SVJ činí 650 000. Spotřební družstva mají 130 000 členů. Kampeličky (než je ČSSD a KSČM legislativně zničily), měly přes 75 000 členů a rostly. Výrobní a zemědělská družstva čítají asi 50 000 členů. Ty všechny je možné oslovit a jejich adresy jsou veřejně dostupné. Určitě by byla nápomocna i jejich centrála Družstevní asociace ČR. Jistě by se podařilo získat i sympatie mnohých sportovců kolektivních sportů i jejich příznivců. V takovém případě jsem ochoten zapojit se do práce příslušného stranického týmu.

Vážený pane předsedo, z předchozích dat vyplývá, že pokud by se strana PRO dokázala rychle přejmenovat na Družstevní stranu ČR, neprodleně navázat kontakty s Družstevní asociací ČR i s britskou Družstevní stranou a současně po britském vzoru iniciovat vznik družstev fanoušků sportovních klubů, pak by v příštích parlamentních volbách odebrala značné procento voličů všem kandidujícím stranám, přičemž o nejvíce voličů by přišlo samozřejmě ANO, Takže cesta do Strakovy akademie by byla otevřená….

S úctou

František Stočes (člen ČSSD 1992-2018)

ZDROJE

(1) National cooperative month October 2024 By the Secretary of Agriculture of the United States of America A proclamation

Odkaz

(2) the Co-operative Party

Odkaz

(3) Příběh britské Družstevní strany

Odkaz

(X) Podíl Marxe a marxistů na covidové i válečné katastrofě /1/

Odkaz

PŘÍLOHA

Vina Marxe a marxistú za vznik i progresi evoluční anomálie Západu

Se vznikem trhu a počátkem 1. průmyslové revoluce se formovaly a rozvíjely tři typy ekonomických subjektů, přičemž každý z nich generoval své charakteristické vlastnosií

Tradičním typem byla ekonomika spolková, kdy např. církve vlastnily polnosti a lesy, obce vinohrady, města, (popř. stát) provozovaly polici, vězeňství, infrastrukturu apod. Tento typ vyžadoval od zaměstnanců pracovní způsobilost a loajalitu a charakteristicky – tzn. že ne vždy či stoprocentně – generoval protekci (mj. dle náboženské víry, politického názoru či příbuzenského vztahu) případně korupci (při konkurenci o pracovní místo), avšak neúčastnil se tržní konkurence.

Na tradice středověkých cechů navazovalo a prosazovalo se flexibilní a predátorské privátní podnikání, disponující startovním kapitálem. Tento typ podnikání charakteristicky generoval egoismus, bezohlednost, nepoctivost a bezpráví, poněvadž byly konkurenční výhodou na trhu (dlouhá pracovní doba, nesprravedlivě nízké mzdy zaměstnaných dělníků, žem i dětí; a rovněž korupce v boji o veřejné zakázky, majetky apod.).

Současně se sdružovali – a na tradice ranných křesťanských obcí i středověkých cechů navazovali – občané, kteří se oprošťovali lidských nectností jako sobectví, závist, lakota, nepoctivost, podezíravost, proradnost apod. Takováto komunita pak byla schopna spojit finance a zřídit i provozovat výrobní, spotřební či finanční družstvo a na trhu úspěšně konkurovat privátním subjektům. 14 března 1761 tkalci ve skotském Fenwicku.založili tkalcovské a následně i spotřební družstvo Fenwick Weavers’ Society a v roce 1830 fungovalo na území Británie již několik stovek podobných společenstev. O různé družstevní modely (vycházející z tradic ranných křesťanských obcí) se pokuušeli již R. Owen a Ch. Fourier. Realističtější byli následně P.J. Proudhon, L. Blanc a F. Lassalle, Ch. Gidé později přišel dokonce s projektem družstevních republik.

Do družstev se sdružovaly fyzické a právnické osoby i za účelem realizace projektů, o které neměl zájem privátní ani státní sektor. V Čechách tato družstva (společenstva) vybudovala do konce 19. stol. stavebně tak náročné projekty jako Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu či Posázavský Pacifik (železnici Praha – Čerčany/Dobříš).

Družstevní typ podnikání pak charakteristicky generoval demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost, poněvadž šlo o funkční podmínky! Současně zde vznikal fenomén, který znají mj. sportovci, tzn. týmový duch čili týmová spolupráce. Francouzský ekonom a politik L. Blanc navíc dokazoval, že družstvo je subjekt, kde každý pracuje dle svých schopností a je odměňován dle svých potřeb… Družstevní sektor tak byl vůči privátnímu konkurence schopný ale zároveň humánnější, spravedlivější, stabilnější i populárnější; a tudíž perspektivnější.

Mimořádně významný počin realizoval filozof a právník F. Lassalle, který v roce 1863 zakládá Všeobecnou německou dělnickou asociaci (ADAV), jako první politickou stranu s programem státní podpory pro financování vzniku „výrobních asociací“ (výrobních družstev), neb jejich zakladatelům často chyběl potřebný startovní kapitál.

A když se stoupenci družstevního podnikání z 12 evropských zemí plus USA a Ruska sešli 28. září 1864 v Londýně, aby zde založili Internacionálu jako světovou organizaci na politickou podporu družstevnictví, rýsovala se perspektiva, že na Západě tato populární, efektivní i kultivující forma ekonomiky bude v souboji s privátní konkurencí postupně dominovat.

Bohužel se tak nestalo; a mj. i proto, že v tu dobu v Londýně trávil své vyhnanství 46. letý novinář K. Marx…

Zhoubný vliv agresívního marxismu v letech 1848-1914

Osudový zvrat odstartovalo vydání Komunistického manifestu (1848), Marxova analýza i kritika kapitalismu byly navíc racionální i cenné. Jeho poznatek – „Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“ (1) – objasňuje dokonce i dnešní souvislosti mezi covidem-19, konfliktem na Ukrajině a výbuchem Nord-Streamu s energetickou krizí; Všechny 3 krize totiž mají predátorský ekonomický motiv... Na druhé straně se Marx až trapně mýlil v roli proletariátu – čili deptaném antagonistovi kapitalistické epochy – jako v protagonistovi vzniku epochy nové. Nebyli to totiž otroci, kdo svrhnul otrokářství a zasloužil se o feudalismus; a nabyli to ani nevolníci, kdo způsobil pád feudalismu a nástup kapitalismu.

Marxova prostá idea revoluce a násilného převzetí privátní ekonomiky však rozštěpila a osudově početně oslabila dosud jednotnou masu družstevních intelektuálů i aktivistů. Pro novopečené „vědecké marxisty“ se pak stali stejným nepřítelem kapitalista i družstevník, a proto bezohledně – nejčastěji formou nepřátelského převzetí –likvidovali veškerou politickou reprezentaci družstevnictví.

Nepřátelské převzetí Internacionály marxisty Novinář K. Marx se jednoduše přidružil k účastníkům (mezi nimiž měl zřejmě své spojence), a aniž vystoupil v diskusi, byl zvolen předsedou organizačního podvýboru. Jeho jednání se konala separátně v Marxově domě, kde se členové podvýboru vzdali kolektivní práce a vypracováním dokumentů pověřili samotného Marxe… Ten „nezklamal“, takže do Internacionály pronikli jeho kumpáni včetně B. Engelse, kteří stoupence družstevnictví stigmatizovali jako „anarchisty“ a na kongresu v Haagu roku 1872 je z Internacionály jednoduše vyloučili. Následně vzniklé frakce – marxistická a družstevní – pak po peripetiích zanikly v roce 1876 respektive 1877. V roce 1889 zakládá B. Engels spolu s „anarchisty“ (zřejmě kvůli financování) 2. Internacionálu. Jejího 3. kongresu v Curychu v roce 1893 se mimořádně zúčastnil sám B. Engels a 12. srpna dokonce pronesl závěrečný projev. Předcházelo tomu ovšem přijetí „Curyšské rezoluce“, která z 2. Internacionály definitivně vyloučila „anarchisty“... Přicházeli noví členové jako Lenin, Trockij, R. Luxemburgová a 2. Internacionála zůstala výhradně marxistickou. Zánikla v roce 1916 poté, co její členové v parlamentech v roce 1914 odsouhlasili národní zbrojní programy, což byla jedna z příčin 1. světové války.

Likvidace ADAV marxisty Po založení Všeobecné německé dělnické asociace F. Lassalle nabídll členství ve straně i svému přítelo K. Marxovi. Ten zdvořile odmítl (ale na „důkaz přátelství“ požádal Lassalla o půjčku 20 liber). Svého kumpána v ADAV, W. Liebknechta,, pak Marx dopisem varoval, aby proti Lassallovi otevřeně nevystupoval, ale aby ho ani nepodporoval. Lassalle však pouhý rok po založení strany umírá (smrtelně zraněn v souboji) a ADAV provázejí zmatky; nicméně družstevní ideologie v ní dominuje.

Proto v roce 1869 Marxovi soudruzi W. Liebknecht a A. Bebel zakládají Sociálně demokratickou dělnickou stranu (SDAP) a v roce 1875 likvidují ADAV sloučením obou stran na společném kongresu v městě Gotha. Přijatý program, ostře kritizovaný Marxem, byl sice vítězstvím lassallovců; avšak nový společný název, Socialistická dělnická strana Německa (SAPD), symbolizoval revoluční převzetí moci a nová strana je v roce 1878 parlamentem zakázána…

Marxovy prsty sahaly i do Francie., kde zeť K. Marxe, P. Lafargue – po vypracování programu, na němž se podíleli i samotní Marx a Engels – zakládá se svými souvěrci v roce 1883 marxistickou Francouzskou dělnickou stranu.

Sociálně demokratické strany jako totalitní politické nástroje reformního marxismu Po pádu Bismarcka se „socialističtí dělníci“ přejmenovávají na Německou sociálně demokratickou stranu. SPD a jejím programem je reformní marxismus (zestátnění ekonomiky po vítězství v demokratických volbách). Členové družstev jsou v marxistické SPD vřele vítáni, neb disponují penězi….; avšak teoretikové a intelektuálové, propagující družstevní formy podnikání (jako E. Bernstein či K. Kautský), jsou nekompromisně stigmatizováni (tentokrát jako revizionisté) a z SPD vylučováni. Marxismu se němečtí sociální demokraté vzdali až na sjezdu v Bad Godesbergu v roce 1959.

Zakladateli i vůdci ČSSD byli v období 1878-1920 rovněž marxisté (Zápotocký, Hybeš, Šmeral) a marxismu se ČSSD oficiálně zřekla až na sjezdu v roce 1930, čímž oficiálně změnila „revizionisty“ F. Modráčka a prof. J. Macka v respektované teoretiky družstevnictví a zaměstnaneckého akcionářství. V roce 1948 se ovšem ČSSD oficiálně rozpouští v KSČ a Lidový dům, který jí věnovalo stavební družstvo, je změněn na Muzeum V.I. Lenina…

Britská Labour Party, založená v roce1900 anektovala v roce 1927 formou Chelltenhamské dohody britskou Družstevní stranu a po roce 1945 zestátnila 1/3 britské ekonomiky, která pak byla Majorem, Thatcherovou i labouristou Blairem (!) opět zprivatizována.

Zhoubný vliv Marxe a marxistů na přirozený vývoj západní civilizace v období 1848-1918 byl naprosto zásadní. Rozpolcení původně jednotného lidského potenciálu na „vědecké“ marxisty a „nevědecké“ evoluční socialisty v kritické fázi počátku 2. průmyslové revolice osudově zpomalilo početní nárůst družstev, a tím i jejich regionální koncentraci, která byla nezbytná pro následný korporátní vývoj!!! Vzorová družstevní korporace pak vznikla až o 100 let později Je jí španělská Mondragonská družstevní korporace (MCC), která vznikla postupným sdružováním jednotlivých družstev v rámci baskického regionu. Výrobní program MCC sahá od nanotechnologií až po stavbu mrakodrapů, přičemž MCC provozuje vlastní sociální a zdravotní pojišťovnu, banku, univerzitu, výzkumné ústavy apod. (2)

Zablokování početního nárůstu družstev potažmo jejich korporátního vývoje v kritické fázi počátku 2. průmyslové revoluce navíc zcela uvolnilo prostor pro expanzi egoistického privátního podnikání, Výsledkem byl i vznik vojensko-průmyslových komplexů, jejichž významným zákazníkem pro odbyt nových kulometů, válečnách lodí a později i tanků a letadel se stal stát, jenž si na obrovské zbrojní výdaje půjčoval u bank, kterí mu ochotně poskytly ůvěry. Vypuklo horečné zbrojení, které vyústilo do 1. světové války.

V roce 1910 přišel francouzský generál François Oscar de Nigérie se zajímavým postřehem a varoval, že, „Finanční společnosti se domnívají, že je povinností vlád vést války, aby zajistily jejich zisky.“ (3) Podobné zájmy a vliv měl i privátní vojensko-průmyslový komplex, a jak později upozornil bývalý ministr zahraničí Velké Británie, Sir Edward Grey, všeobecné horečné zbrojení povzbudilo agresívní choutky i podlomilo vzájemnou důvěru mezi státy natolik, že došilo k válce: „Morálka je jasná: veliké zbrojení vede nevyhnutelně k válce; zbrojí-li jedna strana, musí zbrojit také druhé strany. Zbrojí-li jedna země, ostatní země ji uvádějí v pokušení agrese, jestliže zůstávají bezbranné... Každé opatření provedené jednou zemí je zaznamenáváno a vede k protiopatřením ostatních zemí... Obrovské zvyšování zbrojení v Evropě, pocit nejistoty a strachu vyvolaný zbrojením tak učinily válku nevyhnutelnou.“ (4)

Samozřejmě že významným motivem války byly i obrovské surovinové zdroje carského Ruska a v koloniích a rovněž i islámská ropa a Palestina, jež byly součástí původně neutrální Osmanské říše, sahající v roce 1914 od Eufratu až po Maroko. (5)

Škody, které tato válečná katastrofa způsobila družstevnímu sektoru, však dosud nebyly náležitě vyhodnoceny. Například kolik družstevníků – jen z Rakousko-Uherska, Německa, Itálie, Francie a Británie – bylo mezi 25 miliony válečných obětí a invalidů, statistiky 1. světové války neuvádějí. Existují však důkazy, konkrétně z Velké Británie, svědčící o úmyslné ekonomické i personální likvidaci britských spotřebních družstev! Ve srovnání s privátní konkurencí byla družstva poškozována vyššími válečnými dodávkami (potravin, textilu apod.) a současně nižšími příděly (paliv, surovin apod.). A zatímco privátní konkurenci zůstali doma – prý jako nezbytní pro válečnou výrobu – i obyčejní úředníci, družstvům byly do války odváděny celé managementy. A poněvadž o možnosti – že by britský privátní sektor a jeho vliv na úřady byl v evropské predátorské ekonomice výjimkou – lze silně pochybovat, pak tato fakta signalizují pravděpodobnost podobných aktivit i v ostatních zemích.

Nepřímá, leč zásadní spoluvina marxistů na katastrofě v podobě 1. světové války, spočívá v deformaci předchozího přitozeného ekonomického vývoje, ,a je zcela evidentní!

Zhoubný vliv agresívního marxismu v letech 1917-1989

19174-1945 Tyto události i jejich souvislosti jsou již všeobecně známé, takže jen stručně. Svržení ruského cara marxisty v Petrohradě v revoluci 1917, založení komunistické strany a vznik Svazu sovětských socialistických republik, elektrizovaly marxisty celého Západu a v historicky krátké periodě následovalo zformování komunistických stran ve všech západních zemích (ale mj. .i v Japonsku a Číně),

Přitom motivy klíčových revolucionářů nebyly totožné. Německo v dubnu 1917 vyslalo v zapečetěném vagónu do Petrohradu marxistu Lenina a jeho ženu N. Krupskou a s nimi 30 dalších person (mj. Zinovjeva, Sokolnikova či Radka), aby svržením cara a prosazením rusko-německé mírové smlouvy, umožnili přesun německých divizí z ruské fronty na západ.

Z USA pak kupodivu tamtéž připlula stovka marxistických revolucionářů v čele s L. Trockým a US finančníkem a politikem Ch. R. Cranem (někdo musel financovat výrobu revolučních letáků atd..). „Marxistickým“ cílem této expedice, podporované zřejmě i Wall-Streetem, bylo mj. uchvácení nerostného bohatství Ruska. Trocký jako předseda vládního koncesního výboru např. v roce 1925 prosadil smlouvu s britskou firmou Lena Goldfields o těžbě prakticky veškerého dostupného sibiřského zlata, stříbra, mědi a dalších vzácných kovů s tím, že Rusku připadne směšných 7% z vytěžených nerostů; což byl důvod, proč Stalin v roce 1929 Trockého vyhostil.

Komunistická Internacionála 2.-6. března 1919 se v Moskvě sešlo 52 delegátů ze 34 marxistických frakcí jiných stran z prakticky všech evropských zemí plus z USA, Číny a Japonska (plus z již existujících komunistických stran) a založili zde organizaci s cílem zřízení komunistických stran ve všech zemích, jako předpokladu světové proletářské revoluce.

Kulturní marxismus K revolučním a reformním marxistům přibyli v roce 1922 ještě neomarxisté. Lenin tehdy pozval do Moskvy marxistické vědátory a dumali, proč byla marxistická revoluce – navzdory Marxově teorii – úspěšná jen v zaostalém Rusku a nezvítězila i ve vyspělých kapitalistických zemích; a co si teď počít.

Malá revolučnost západního proletariátu se vysvětlovala jeho vyšší životní úrovní a W. Münzenberga napadlo: „Musíme organizovat intelektuály a s jejich pomocí rozložit západní civilizaci. Jedině tehdy, až zničí její hodnoty a učiní život nesnesitelným, můžeme zavést diktaturu proletariátu.“ G. Lukács se připojil s myšlenkou na revoluční využití pohlavního pudu... V roce 1923 pak byl na frankfurtské univerzitě založen Institut sociálního výzkumu a vznikla tzn. Frankfurtská škola, zabývající se „kulturním marxismem“ na jehož koncepci se postupně podílely i mnohé osobnosti, mj. H. Marcus, E. Fromm či J. Habermas. „Kulturním“ cílem „kulturního marxismu“ je totální rozvrat západní civilizace, který její občany uvrhne do nejhlubšího zoufalství: mj. zničením jejích základních solidárních institutů, zejména rodiny, národa a křesťanství. (6) (7)

Stalinova éra.Z kusých a často i tendenčních informací navíc plyne, že Stalin, který se nečekaně dostal k moci po atentátu na Lenina, rozvoji družstevnictví evidentně nebránil; spíše naopak! Rozvoj družstevního hnutí koordinoval Všeruský družstevní sovět a 1. pětiletý plán předpokládal zvýšení počtu družstevníků o 260% (což umožňovalo i povolené privátní vlastnictví pozemků až 1 hektar na osobu). Zároveň bylo plně podporováno družstevní podnikání v podobě drobných průmyslových podniků ve všech oborech a první elektronková radia (1930) i televizory (1939) byly výrobky družstva Progress rádio; výrobní družstva vyráběla i dělostřelecké granáty nebo samopaly Sudajev (v obleženém Leningradu). (8) Honosná stavba moskevského sídla spotřebních družstev, Centrosojuzu v roce 1933 (na jejímž návrhu se podílel francouzský architekt Le Corbusier), nebyla v zemi jedinou; přičemž obsahovala restaurant, divadlo, přednáškové sály a kanceláře pro 3 500 úředníků. (9) Stalin navíc v industriálně zaostalém Rusku dokázal během 20. let „byrokraticky“ vybudovat infrastrukturu přehrad, hydroelektráren a těžkého průmyslu; což bylo, zcela mimo možnosti evolučně formovaného ruského družstevního sektoru. Po roce 1945 pak Stalin – ve válkou ekonomicky i lidsky zpustošené zemi a v situaci „studené války“ (spuštěné v roce 1947) – dokázal dostihnout USA v jaderném zbrojení a předstihnout je ve vývoji raketového a kosmického programu. A v roce 1952 ve své své poslední práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR Stalin usiloval o další rozvoj i kultivaci družstevního podnikání.

Poststalinská éra, Stalinův trockistický nástupce Chruščov do roku 1960 veškerá družstva (kolchozy) zestátnil přeměnou na sovchozy (s nepodstatnou výjimkou družstev invalidů, ale i malých družstev veřejných služeb, umění a řemesel); a tento proces proběhl (s výjimkou Jugoslávie) v celém sovětském bloku včetně nových komunistických režimů (Kuba, Severní Vietnam, Čína). Pokusy o změnu byly likvidovány „bratrskou pomocí“ sovětské armády (Maďarsko 1956, Československo 1968). V době Berlínské krize (1961) a poté i krize Karibské (1962) stála civilizace doslova před válečnou jadenou katastrofou.

Zásadní změnu způsobily nové technologie, zejména polovodiče, které flexibilnější privátní ekonomika podstatně rychleji aplikovala i rozvíjela. Západní tranzistorová rádia, televizory (byť zprvu japonské provenience) a poté počítače, budily úžas i závist komunistických občanů i politiků. Podstatnější bylo, že aplikace computerů ve vojenství, mj. v případě antiraket, změnila sovětský raketový a jaderný arzenál ve strategicky bezcennou techniku. Západ nezadržitelně spěl k pozici, že bude schopen podniknout první zničující jaderný úder bez obav z odvety!…

Tato situace vyvolala rychlé politické změny v SSSR i ve východoevropských státech s výsledkem pádů komunistických režimů, rozpadem a zánikem SSSR i Vaešavské smlouvy a rychlé privatizace ekonomiky v postkomunistických státech.

Takže zcela evidentní vinou K. Marxe a marxistů nyní na Západě družstevní ekonomika, generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost, zahrnuje v průměru pouhých 5%; zatímco predátorská ekonomika privátní, generující charakteristicky egoismus, bezohlednost a bezpráví, disponuje téměř 95 % západní ekonomiky.

Neblahé důsledky této evoluční anomálie pro celý Západ se dostavily velice rychle. Započaly finanční krizí, která spustila Velkou recesí v období 2007-2015, Následovala covid-19 a krize energetická (výbuch Nord-Streamu) a válka na Ukrajině…

Zdroje

(1) Komunistický manifest

(2) ABOUT US

Odkaz

(3) Les Forces chinoises en 1910, Generál François Oscar de Négrier, Revue des Deux Mondes 1. srpna 1910

Odkaz

(4) Edward Grey, of Fallodon Twenty-Five Years, Volume 1, Page 91-92)

(5) Rozpad Osmanské říše, Diplomová práce, Kryštof Poborský

Odkaz

(6) (63) Nová levice (2) — Frankfurtská škola

(7) (64) Nová levice (3) — Frankfurtská škola;

(8) Stalin a podnikatelé

Odkaz

(9) The History of Centrosoyuz

Odkaz