Věřte, nevěřte

Mnozí z nás jsme kdysi sledovali televizní seriál, kdy v každém dílu proběhlo několik televizních příběhů a divák se měl rozhodnout, jestli ten konkrétní příběh se ve skutečnosti stal nebo byl jen výtvorem filmových scénáristů. Na konci pořadu se divák vždy dozvěděl, jestli je příběh skutečný nebo ne.

Na tomto principu zde přináším jeden příběh z prostředí naší komunální politiky a čtenář si může sám udělat úsudek, zda je to můj výmysl nebo se zakládá na pravdě.

Tomáš se vrátil po létech ze zahraničí, a protože si nastřádal nějaké „doláče“, mohl si nějakou dobu v rodné zemi české užívat. Odjakživa mu chutnalo popít a většinou to nebylo do „polopita“, a tak se jeho korunky české pomalu rozkutálely na všechny strany. Tomáš tedy začal přemýšlet, jak by k penězům přišel. Našel si i nějaké zaměstnání, ale nebylo to ono, na co byl zvyklý. Zapřemýšlel tedy, a jelikož byl už znovu ve styku s bývalými kamarády, rozhodl se, že nějakému zavolá. Tomáš byl totiž, jak se říká „huba protřelá“ a obecný přehled mu také nechyběl. Proto tedy zavolal svému starému kamarádovi Honzovi, který pracoval po sametu dlouhou dobu v komunální politice a měl už za ta léta dobré placené postavení.

Slovo dalo slovo a Tomáš se objevil na kandidátce strany na 14.místě a jelikož strana měla výborné volební výsledky, dostal se Tomáš do zastupitelstva. Nezastával sice placenou funkci, ale účastnil se už rozhodování o přidělování zakázek a dotací.

V dalším volebním období už to bylo s preferencemi jeho strany o dost horší, a proto Tomáš zavolal Honzovi, aby mu pomohl s touto zapeklitou situací. Tak se stalo, jako mávnutím kouzelného proutku, že se Tomáš vyhoupl na kandidátce strany na skvělé 4.místo. To mu zaručilo, že zůstal v zastupitelstvu a mohl opět sbírat „zlatá vejce“.

Uběhlo potom pár pátků od voleb a v jedné hospůdce seděl Tomášův kamarád Honza s přáteli u piva a při normálním hovoru si postěžoval, že Tomáš ještě stále dluží 25 tisíc kaček českých za to, že mu Honza zařídil, že se dostal na 4.místo kandidátky při volbách. Osazenstvo z toho bylo úplně pif paf, co jim Honza  řekl a navíc, že se o tom jen tak mýrnix týrnix zmínil. Že by to byla pro Honzu přirozenost?

Každopádně byl Honza na Tomáše naštvaný.

Konec příběhu.

No a těď je na každém, jestli tomuto příběhu uvěřil jako pravdivému nebo je to jen „lakování“, jak to v politice normálně bývá. Jestli je toto možné, nebo jsem si z vás udělal dobrý den.

Než bude resumé vyřčeno, je možno poznamenat, že mnohý politik by nám mohl vyprávět, jak se rozdělují koryta a podle jakého klíče se určují „stranické desátky“, které musí každý „obdarovaný funkcí“, odvést do stranické kasy. A můžeme zde použít i trojčlenku s přímou úměrou a nebudeme daleko od pravdy. Čím výše, tím více do kasy. Jó, všechno něco stojí

Tak tedy, stal se tento příběh nebo nestal?

Ten kdo uvěřil, že je to výmysl, rozhodl špatně. Celé to povídání se zakládá na skutečných faktech.

Toto je jen malý názorný příklad, k čemu slouží dnes poltické strany. A nedělejme si iluze.

Není na čase se zaobírat tím, jak to udělat, abychom se vyhnuli volné soutěži politických stran?