Zůstat ve školství? Jedině za slušné peníze

Na českých školách dlouhodobě chybí učitelé. I psychologové se shodují, že dětem ve školách schází mužské vzory. Studenti pedagogické fakulty však říkají jasně: Pro setrvání v oboru nemáme motivaci.

"Studium me bavi, je hodne tvurci a rozhodne me obohacuje," pochvaluje si Jaroslav Kafka. Foto: Martina Hromadkova

Pro studenty pedagogické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně je největším problémem nedostatečná prestiž jejich budoucího povolání a také nízké platy. „Než jsem šel na praxi, neměl jsem vlastně ponětí o tom, co všechno práce učitele obnáší. Teď už tu zkušenost mám a vím, že profese je to hrozně náročná, spoustou lidí nedoceněná, a tak se nedivím, že si kdekdo řekne, že za tyhle peníze to dělat nebude,“ myslí si třiadvacetiletý Jaroslav Kafka, který studuje pedagogické asistentství technické a informační výchovy v kombinaci s pedagogickým asistentstvím občanské nauky pro základní školy.

„Bohužel zde nejde jen o zaměstnání, ale především o přípravu učitelů pro praxi na školách, kam oni buď vůbec nenastupují, či brzy odcházejí. Podle nejkrizovějšího scénáře se může jednou stát, že vlastně nebude nikdo, kdo by učil. Pro mne je tedy mnohem zásadnější problém, že absolventi do škol ani nenastupují,“ vyjádřil se děkan brněnské pedagogické fakulty Josef Trna. Má to podle něj řadu příčin, mimo jiné vzrůstající agresivitu žáků na školách či degradaci hodnot společnosti v oblasti vzdělávání. Nízké platy jsou proto pouhý začátek.

Vysokoškolákem pro diplom

Děkanova slova potvrzuje Radek Lachnit, který rovněž studuje technickou a informační výchovu společně s občanskou naukou. „Se současnými platy učitelů to skutečně nejde. Kamenem úrazu ve školství je hlavně to, že se člověk nemá kam rozvíjet. Někteří lidé to snesou, ale já bych to nedokázal, nerad upadám do stereotypu, potřebuji změny,“ vysvětluje.

Sám je příkladem studentů, kteří si pedagogickou fakultu zvolili jako jednodušší cestu k vysokoškolskému diplomu. Po maturitě začal se studiem informatiky, ta mu však přišla náročná a příliš teoretická, proto se nechal po roce ze školy vyhodit a nastoupil na pedagogickou fakultu. „Práce s dětmi mě baví, často jezdím jako instruktor na letní tábory nebo vedu vlčata ve Skautu. Učit ale asi nebudu, svou budoucnost vidím spíš v oboru informačních technologií,“ upřesňuje dvacetiletý Radek.

„Obecně se ví, že pedagogická fakulta je jedna z nejjednodušších škol. A můj obor to může jenom potvrdit,“ souhlasí Jiří Marek, magisterský student hlasové a hudební výchovy se zaměřením na střední školy. Narozdíl od většiny jeho studentských kolegů ho učit baví a na pedagogice si plánuje udělat doktorát. „Dokáži si představit, že ve školství zůstanu, ale na středních školách, na něž budu mít aprobaci, nemám moc široké uplatnění, takže můžu soukromě vyučovat zpěv a být ve státním školství na částečný úvazek,“ přemítá čtyřiadvacetiletý Jiří, který už teď dává lekce hudební výchovy na jedné brněnské základní umělecké škole.

Zapálenost nestačí, potřeba je autorita

Na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity studuje necelých sedm tisíc studentů, z toho 82 % dívek a 18 % chlapců. „Na učitelství matematiky nebo fyziky je těch kluků celkem dost. V mém oboru už je to ale podstatně horší – spolužáky kluky mám jenom dva. Přitom i chlapský přístup je potřeba,“ zamyslela se studentka magisterského programu speciální pedagogiky Lucie Ambrosová.

„V současné době se všichni ženou za penězi a skutečných zapálenců je málo. Na druhou stranu, dokud na tom nebudou učitelé v porovnání s jiným zaměstnáním vyloženě bídně, tak ti praví srdcaři učit půjdou,“ prorokuje optimisticky třiadvacetiletý Jaroslav. Sám s finančním ohodnocením svého případného povolání zásadní problém nemá. „Horší je, že během praxe jsem si začal uvědomovat, že asi nemám dostatečné pedagogické vlohy. A to mě odrazuje, protože víc než cokoli jiného je v dnešních školách potřeba přirozená autorita,“ uzavírá.

Martina Hromádková