Znají medici prázdniny?

Nejsem nějak výjimečný student. Nejsem dokonce ani dobrý či pilný student. Někdy, když mám špatný den, říkám si, jestli já jsem vůbec student. 

Katerina SmolovaFoto : Archiv autorky
Přes všechnu svou necílevědomost se mi však letos podařilo ukončit jarní zkouškové období už na přelomu května a června. Byla jsem z toho neskutečně nadšená a měla pocit, že vysoká škola je ráj. Když jsem si užila euforie prvního prázdninového týdne, vzpomněla jsem si na kamaráda z gymnázia, kterého jsem opravdu dlouho neviděla. Vždycky jsme si perfektně rozuměli, a tak mě ani nenapadlo, že by mohl odmítnout mé pozvání na kávu.
„Kači, ono to nepůjde. Mám zápočtový týden.“ Adam je totiž medik. Studium na Karlově univerzitě si vybral dobrovolně a s nadšením, což já asi nikdy tak úplně nepochopím. Chvilku mi bylo Adama líto, ale pak jsem na něj ve víru prázdninového dění zapomněla. Chaty s kamarády, výlety na kolech a zahradní párty. Týdny letěly a červen utekl rychleji než jsem zaregistrovala, že vůbec začal.
„Musel jsem obrečet zkoušku z anatomie. Tři týdny souvislého učení a nestihl jsem si to ani přečíst,“ přišlo mi v smsce. Tehdy mi začalo být Adama líto trošku více. Konec června a prázdniny pořád nikde. Pochopila jsem, že na kafe teď opravdu dlouho nepůjde. Pořád ale měl ještě tři měsíce do začátku semestru. Pokud anatomii zvládne v příštím termínu, tak z toho mohou být ještě docela slušné prázdniny. 
Myslím, že už byla polovina července pryč, když jsem dostala další zoufalou zprávu. Byla jsem zrovna v Českém ráji a moje prázdniny byly v nejlepším. „Druhý termín anatomie jsem nedal a navíc mi chybí histologie.“ Tehdy jsem pochopila, že ty dlouhé vysokoškolské prázdniny se mediků většinou netýkají. Udělala jsme v hlavě složité propočty a vyšlo mi, že by Adam přece jen ještě mohl mít alespoň měsíc a půl volno.
Ani měsíc a půl nakonec nevyšel. „Mám histologii!“ volal mi sice Adam 10. srpna, když jsem se procházela na Křivoklátu. Hned v zápětí ale dodal, že další termín anatomie má až posledního srpna. Pokud by se povedlo tohle, má pořád ještě celé září. Ani měsíc přece není tak úplně špatný, ne? 
Když jsem na konci srpna šplhala po Beskydských horách, přišla mi oslavná sms. Anatomie prošla a Adam měl mít konečně prázdniny. Měla jsem za něho radost. Jenže ony ty prázdniny nakonec ještě přece jen nebyly. Adama čekala zkouška z angličtiny. V porovnání s anatomií sice nic velkého, ale musel se na ni alespoň trošku učit.
Kdy tedy vlastně Adam skončil? To vím téměř přesně, vracela jsem se totiž z Dolomit, kde jsem s kamarády ukončovala prázdniny. Bylo to v polovině září.
Kateřina Smolová