Změna je život

Tak jako každé ráno seskakuji z postele na kolejním pokoji. Mírně se protáhnu, zajdu si pro pastu a kartáček na zuby. Procházejíc kolem druhé postele, povšimnu si něčeho nového. Nebo spíš někoho nového.

Takto by se s lehkou nadsázkou daly popsat poslední týdny na mém pokoji. Spolubydlící střídá spolubydlícího. Pro někoho je to možná stav úplně normální a přirozený. Mně to ale přinejmenším překvapilo. Loni jsem totiž prožil velice poklidný rok v jednom pokoji s třemi stejnými lidmi. David, Adam, Vlasta – to byla jistota. Pokaždé, když jsem otáčel klíčem a otvíral dveře, věděl jsem, že v místnosti budou maximálně tito tři mladí muži. Dnes je ale vše jinak.

Při každém otvírání dveří jsem zvědav, kdo v našem pokoji bude. Adam a Vlasta totiž po roce z kolejí odešli. Ze staré sestavy jsme tedy zbyli jen já a David. Novým spolubydlícím se stal Lukáš a podle ubytovacího plánu ještě jakýsi Prokop, kterého jsme ale nikdy neviděli, přesto s námi dodnes oficiálně bydlí. Tak jsme na pokoji pobývali ve trojici.

Jednoho dne se objevil další spolubydlící. Myslel jsem si, že je to Prokop. Nebyl. Opravdu se omlouvám, ale na jméno si prostě nemůžu vzpomenout, protože dotyčný náš pokoj opustil asi po dvou týdnech. A spolu s ním odešel i David. Neřekl ani slovo, prostě jen nechal klíč od pokoje na posteli.

Tak jsme si s Lukášem, se kterým jsme si i díky studiu na stejné škole docela padli do oka, mysleli, že zůstaneme nějaký čas pouze dva. A to jsme se šeredně spletli. Před nedávnem jsme totiž přišli na pokoj a opravdu se nestačili divit. Představte si situaci, že otevřete dveře svého pokoje a namísto útulného místa pro odpočinek najdete běsnící párty. Nový spolubydlící, Michal, si totiž k nastěhování přizval pár svých kamarádů. Společně se chystali vyrazit na halloweenskou kolejpárty a náš pokoj použili jako přípravnu kostýmů. S Lukášem jsme stáli jako opaření.

O pár dnů později se do našeho pokoje nastěhoval další nový mladík, Adam. A tak jsme si mysleli, že je změnám konec. A opět jsme se spletli. Michal i Adam totiž náš pokoj k prvnímu prosincovému dni opustili. Tak tedy s napětím čekám, koho spatřím, až v pondělí seskočím z poschoďové postele.

Gabriel Kopeć