Zločinci, jimž jsme vystavěli pomníky

Dnes si připomínáme osvobození Československa od fašismu a konec druhé světové války. Je ale nutné za to stále, ještě po šedesáti čtyřech letech, Spojencům děkovat? A za co vlastně?

Pavel OškrkanýFoto: Archiv Pavla Oškrkaného

Každá válka má více podob. Jednou z nich jsou hrdinské činy vítězných armád, které statečně poráží zlého nepřítele. Tou odvrácenou jsou události, o kterých už se tolik nemluví. V dubnu a květnu roku 1945 osvobodila vojska Spojenců dnešní Českou republiku. I když se na našem území odehrálo několik těžkých bojů, například tanková bitva o Ostravu, osvobozování asi nebylo vždy tak úplně heroické, jak se o něm mluví a mluvilo zejména za minulého režimu. Poslední dny války byly kopáním do ležícího, a to hned z několika stran. Německo už bylo na lopatkách. Němečtí vojáci, kteří ještě nedezertovali, se  spíše snažili  zachránit si holý život, nebo se dostat do amerického zajetí.

Kunovice, město, ve kterém bydlím, byly osvobozeny 27. dubna dopoledne. Podle pamětníků to nebylo až tak slavné. Ze sousední obce od jihu přijeli opilí rumunští vojáci a začali bušit na domy při hlavní cestě. Chtěli vodku. Starší žena, která jejich jazyku nerozuměla, jim přinesla kýbl vody. Asi z ní nebyli moc nadšení. Úžasné muselo být osvobození pro dívky a mladé ženy, včetně těch v pokročilém těhotenství. Všechny byly pozavírány ve sklepech, aby nebyly osvoboditeli znásilněny. Takový byl konec okupace v naší obci, stejně jako v mnoha dalších. I za toto jsme Sovětskému svazu léta děkovali. A když se sovětským politikům zdálo, že jsme vděční málo, osvobodil nás velký bratr v roce 1968 ještě jednou.

Samozřejmě nesmíme zapomínat na Čechy, kteří ve druhé světové válce bojovali. Většinou ale v armádách zemí, jež v roce 1938 Československu doporučily vydat třetinu svého území k okupaci fašistům. Popřípadě strčily hlavu do písku, byť měly s tímto státem spojeneckou smlouvu. Anebo udělaly obojí.

Jakákoliv válka je špatná, a proto je dobré si připomenout její konec. Není ovšem potřeba to s oslavami přehánět. Zvláště když už si druhou světovou válku nikdo z lidí v produktivním ani předproduktivním věku nepamatuje.

Pavel Oškrkaný