Každý student jednou stane před problémem, zda nějak potvrdit svou znalost angličtiny černou na bílém.
Vedle státní jazykové zkoušky se v poslední době objevilo i mnoho dalších způsobů, jak získat oficiální potvrzení o dosažené úrovni jazykových znalostí. Ne všechny však dosahují stejné kvality a ne všechny jsou tak široce akceptované, jak by si leckdo mohl myslet.
Právě státnicím z anglického jazyka, jež mají u nás největší tradici, chybí oficiální uznání v zahraničí. V takovém případě tedy nezbývá, než zvolit některou z mezinárodních zkoušek.
Mezi nimi je známá především ucelená řada zkoušek Cambridge ESOL Examinations, které zahrnují obecnou i obchodní angličtinu. Obecná zahrnuje stupeň PET (Preliminary English Test), FCE (First Certificate in English), CAE (Certificate in Advanced English) a CPE(Certificate of Proficiency in English). Zkušební termíny se vypisují třikrát ročně, zpravidla ve druhém červnovém a prosincovém týdnu a zkoušky BEC a FCE i počátkem března. Jednoznačnou výhodou těchto zkoušek je jejich celosvětové uznávání, v čemž tkví také největší výhoda oproti státní jazykové zkoušce. Potenciálním zaměstnavatelem požadovaná úroveň závisí na společnosti samotné, ale také na vykonávané pozici. Všeobecně však těm tuzemským stačí FCE, zatímco zahraniční firmy vyžadují minimálně CAE.
Přibližně stejné spektrum jazykových zkoušek nabízí také největší britská vzdělávací organizace City & Guilds Qualifications. Stejně jako ty cambridgské jsou uznávány firmami, institucemi i školami po celém světě.
Kdo chce studovat na zahraniční, především pak na americké střední či vysoké škole, bude nejspíš potřebovat zkoušky organizace ETS, jež jsou zaměřeny primárně na americkou angličtinu. Patří sem testy TOEFL (Test of English as a Foreing Language) a TOEIC (Test of English for International Communication). Zkoušky mají prioritní postavení a uznání u škol a organizací v USA. Výsledkem testu je bodové skóre určující pokročilost, což je silnou stránkou oproti ostatním zkouškám. Tyto zkoušky jsou tak jedinými, ve kterých dosaženou znalost angličtiny student nepotvrzuje, ale zjišťuje. „Mám zkrátka jistotu, že za své peníze držím v ruce papír dokládající, že nějakou úroveň už mám,“ vysvětlila jednoznačnou výhodu studentka Tereza Freisová.
Vedle obecných zkoušek existují i ty z odborné angličtiny. „Využívají jich hlavně lidé, jenž je přímo potřebují v zaměstnání. Hodí se však i pro studenty, kteří se chystají ten konkrétní obor studovat v zahraničí,“ vysvětlila Lenka Machová ze společnosti Tutor. Patří sem například několika úrovňový Business English Certificate (BEC), což jsou certifikáty univerzity v Cambridge o znalosti obchodní angličtiny. Příprava je zaměřena na praktickou aplikaci jazyka v mezinárodním podnikání a v situacích s ním spojených.
IELTS (International English Language Testing System) zase testuje schopnost anglicky mluvit, orientovat se v náročnějších textech akademického charakteru a psát eseje nebo zprávy. Absolvování zkoušky IELTS je často jedním z požadavků pro přijetí ke studiu na zahraničních univerzitách a podmínkou členství v profesních organizacích. Tyto zkoušky organizuje Britská rada.
Pro ty, kteří by se rádi v budoucnu uplatnili v anglicky mluvícím profesním prostředí, ať už v oblasti práva, mezinárodního obchodu nebo v institucích EU, je určena Zkouška ILEC (International Legal english certificate), jejíž obtížnost je mezi stupni FCE a CAE.
Způsobů přípravy na zkoušky je hned několik. Samostudium je forma sice nejlevnější ale také s nejrozporuplnějšími výsledky. Proto stále více studentů využívá služeb jazykových škol, jež nabízejí specializované přípravné kurzy rozdílné náplně i délky trvání. Tyto školy se hlubí pětaosmdesáti až devadesáti procentní úspěšností jejich absolventů u mezinárodních zkoušek.
Roční příprava je zaměřena spíše na celkové zlepšení jazykových dovedností, krátkodobá se intenzivně věnuje přímo samotnému obsahu zkoušky. „Ty dlouhodobé kurzy mi moc přínosné nepřišly. Tříměsíční, zaměřené přímo na strukturu a požadavky zkoušky, byly mnohem lepší,“ popsala své zkušenosti právnička Kateřina Štrejtová. Zároveň však jedním dechem dodává, že se nakonec při hledání práce nesetkala s nikým, kdo by po ní nějaký certifikát chtěl.
Stejné zkušenosti má i Tomáš Komínek. „Pokud někde chtějí angličtinu na určité úrovni, spíš si ji zjistí sami prostřednictvím nějakého testu nebo pohovoru,“ potvrzuje čerstvý absolvent ekonomické fakulty.
Až na TOEFL, u kterých student vždy získá bodové skóre určující pokročilost, jsou jazykové zkoušky pro studenty jistým způsobem riskantní. V případě neúspěchu totiž student skončí jak bez papíru tak bez peněz do přípravy i samotného testování vložených. Přitom nejen kurzy ale i zkoušky samotné stojí nemalé částky. Státní jazyková zkouška přijde přibližně na tři tisíce, mezinárodní se pak pohybují mezi čtyřmi a pěti tisíci korun, přičemž závisí na úrovni. Cena přípravných kurzů kolísá ještě mnohem více. Odvíjí se od délky či od toho, zda jej vede český lektor nebo rodilý mluvčí. Student tak může zaplatit dva ale klidně i dvanáct tisíc korun.
„Například pro ty, které finančně nepodporují rodiče, je to tedy opravdu velká investice,“ vysvětluje studentka Barbora Kocourková důvod, proč si zatím žádný certifikát nepořídila. Přesto si myslí, že není špatné nějaký mít. „Když jednou zkoušku složím, osvědčení už mi nikdo nevezme, i když moje jazyková úroveň třeba časem poklesne,“ shrnula jejich zřejmě největší výhodu.
Anna Pořízková
