O spojení vědy a tance se ve svém výzkumu pokouší dvaadvacetiletá studentka Tereza Dvořáková. Výsledek by podle ní mohl pomoci tanečnicím s trémou.
Tereza Dvoraková se savlí, tanecní pomuckouFOTO: Anna Fajkusová
Tereza Dvořáková studuje třetím rokem psychologii. Její velkou láskou je tanec. Předloni získala v internetové soutěži titul Miss Orient, letos začala působit v taneční skupině Al Fayyum Dancers. I proto se rozhodla propojit ve své bakalářské práci orientální tanec s humanitní vědou.
Na co jste se ve vašem výzkumu zaměřila?
Pokouším se zjistit, jaký vliv má vyzařování dobrotivosti na orientální tanec při vystoupení, konkrétně na přirozenost výrazu tanečnice a její prožitek z tance. Vyzařování dobrotivosti je meditační technika, která se používá mimo jiné i v psychoterapii a psychohygieně a vychází z buddhismu.
Jak konkrétně postupujete?
Výzkum má dvě části a v každé z nich se setkávám s tanečnicemi. Jedno setkání je tréninkové a druhé experimentální. Na prvním setkání jsem tanečnice naučila choreografii, kterou měly o týden později zatancovat sólově před porotou. Po tomto sólovém vystoupení jsem polovinu z nich naučila techniku vyzařování dobrotivosti a instruovala je, že mají čtyři týdny na trénování, než se bude konat další kolo výzkumu. Druhá polovina tanečnic slouží jako kontrolní skupina, která se techniku neučí. Tuto část výzkumu již máme za sebou a teď nás čeká ještě druhá. Opět budeme nejdříve trénovat choreografii a za týden tanečnice vystoupí. Přirozenost výrazu budou hodnotit studentky psychologie z videa, aniž by věděly, kdo vyzařuje a kdo ne. Kromě toho tanečnice vyplní i krátký dotazník o svém prožitku z tance.
Bylo snadné sehnat tanečnice?
Nebyl ani tak problém sehnat tanečnice, které by tento výzkum zaujal, ale vzhledem k časové náročnosti se nemohly zúčastnit všechny. Proto jsem nakonec sehnala mnohem méně tanečnic, než jsem si původně představovala. Několik jich ještě těsně před začátkem výzkumu onemocnělo. Nicméně pracuji s tím, co mám, a myslím, že by to mohlo stačit.
Co vás přivedlo k nápadu propojit tanec s psychologickými metodami?
Dalo by se říci, že ten nápad sám postupně vykrystalizoval. Původní podnět byl asi po zkušenosti z tanečních soutěží, ať už jsem se účastnila jako soutěžící či divák. U profesionálních soutěží bývají tanečnice často na velmi podobné taneční úrovni a to, co rozhoduje o vítězce, je často jakési "vyzařování" a dojem, který tanečnice vytváří. Když jsem se potom ve škole seznámila s touto technikou, napadlo mě, jestli to náhodou nemůže být způsob, jak dosáhnout zlepšení při tanci.
Pokud se u techniky vyzařování prokáže pozitivní vliv, myslíte, že by to znamenalo posun pro orientální tanec?
Možná ne v obecné rovině, protože jsou tanečnice, které samy o sobě mají schopnost "něco" vyzařovat do publika. Určitě ale může pomoci jednotlivým tanečnicím, které například mívají problémy s trémou a následně se v tanci necítí příjemně, nedokážou se usmívat či jinak komunikovat s publikem. Pokud se prokáže vliv této techniky na kvalitu tance, mohla by se pak uplatnit také při výuce tance a posunout celý styl výuky.
Máte nějaké další plány, jak s tancem pracovat?
Nejvíce záleží na tom, jak dopadne tento výzkum. Tanec možná nebudu zkoumat na vědecké úrovni, ale určitě v něm budu pokračovat a budu experimentovat s tím, co by ho mohlo vylepšit.
Anna Fajkusová
